Nový Život

Poutních míst, kam směřovali poutníci z celého Slovácka, bylo mnoho a jejich obliba se často měnila. O některých se dnes téměř neví, jsou zapomenuta, některá naopak prožívají jakousi renesanci. Ze samotného Podluží se nejvíce v průběhu staletí jezdívalo do Vranova, Jaroměřic, Vambeřic, Žarošic, Křtin, Sloupu, Tuřan, Šaštína, štýrského Mariazelleu, Velehradu, na Svatý Kopeček, Hostýn, na horu Kalvárii v Halíči a na přelomu devatenáctého a dvacátého století se začaly organizovat i poutě do Svaté země do Jeruzaléma.

Do tehdejších pruských Vamberřic (v nynějším slezském Kladsku) směřovaly ještě koncem devatenáctého století každoročně zástupy zbožných poutníků z celé střední Evropy. Pro neobvyklé množství církevních památek na malém prostoru se nazýval dolnoslezský Jeruzalém. Zázraky přičítané odvěkému poutnímu místu, kde slepí prohlédli a chromí zahodili nepotřebné berle, přibližují sakrální památky, kterým vévodí bazilika zasvěcená Zvěstování Nejsvětější Panně Marii.

V druhé polovině devatenáctého století a ve dvacátém století se jedním z nejoblíbenějších poutních míst stává Hostýn, poprvé doložený roku 1567, kdy se zde dolovalo zlato a stříbro a byla zde postavena první kaple. Základní kámen monumentální baziliky Nanebevzetí Panny Marie byl položen v roce 1721 a po dvaceti sedmi letech došlo k dokončení poutního chrámu a k jeho slavnostnímu vysvěcení. Od počátku sedmnáctého století je svatý Hostýn znám jako důležité poutní mariánské místo. Lidové podání spojuje vznik hostýnských poutí s vpádem Tatarů na Moravu roku 1241, jimž se křesťané ubránili za pomoci Panny Marie. Pro původně charvátské obce Podluží (Poštovnou, Charvátskou Novou Ves a Hlohovec), ležící až do roku 1919 v Dolních Rakousích, byl odedávna nejdůležitějším poutním místem štýrský Mariazelle, kde je uctívána P. Maria Matka Rakouska, Slovanů a Uher. Poutní místo založil již roku 1363 Ludvík I. Uherský a nynější podoba chrámu je z roku 1827. Sami Habsburkové měli zájem na preferenci tohoto poutního místa, a tak zde byly českým poutníkům k dispozici útulky, české zpovědnice a k dostání byly i české náboženské tisky. Po celé dvacáté století však bylo nejvíce vidět podlužácké kroje na četných a pravidelných poutích do slovenského Saština a moravských Žarošic. Bazilika minor Panny Marie Sedmibolestném v Saštině z poloviny osmnáctého století se vzácnou pozdně gotickou sochou z roku 1564 má dodnes pevné místo v náboženském životě věřících lidí na Podluží. Procesí se sem vypravovalo o svatodušních svátcích a 15. srpna zejména ze Staré Břeclavi, Lanžhota, Týnce a Moravské Nové Vsi.

Do Žarošic zase ke Staré Matce Boží Žarošické, Divotvůrkyni moravské dodnes na Zlatou sobotu (první sobota po svátku Narození Panny Marie) putují poutníci ve slavnostním kroji z Dolní Bojanovic a Prušánek.