Nový Život

Zarážání hory, prastarý, ze středověku doložený zvyk, zakazující vstup do vinohradu všem těm, kteří zde nemají co pohledávat, a těm, kteří v těch místech vinice nevlastní, se v některých obcích vinařského Podluží udržuje dodnes. Obyčej byl výhradně záležitostí mužskou a dle starého horenského práva platili poměrně tvrdé tresty za jeho porušení – utětí nohy za vstup do cizího vinohradu, utětí ruky za natrhání nepříslušejících hroznů, dokonce byl nařízen, a jak vyplývá ze starých protokolů hrdelních soudů, byl i vykonán nejeden trest absolutní.

Výjimka platila jen pro nemocného člověka a těhotné ženy, těm naopak byl hotař povinen na požádání tří hrozny z vinohradu vydat, popřípadě v nepřítomnosti hotaře si jej sami mohli utrhnout a stopky potom zanechat u kolku i s jedním denárem (to jako platbu za požití).

Vrchní dozor nad vinicemi měl horný, volený z obecního výboru. Jemu podřízeni potom byli hotaři, placení hlídači vinic.

V sobotu před „novou nedělí“ (první nedělí v měsíci září) se slavnostně zaráží hora, „od kteréžto doby lidem cizím, svého vinohradu nemajícím, do vinic vcházeti se nedovoluje.“ Tento obyčej zachycený ve své původní podobě Františkem Bartošem se například v Moravské Nové Vsi před více než sto lety slavil následovně.

V ustanovený den se celý obecní výbor, pozvaní hosté a někteří sousedé mající v hoře své vinice sejdou se na určitém místě a večer k deváté hodině se vydají na cestu do hory, od některých osad dosti vzdálené. S nimi jde zároveň kostelník, nesa kaditelnici, paškál, svěcenou vodu a černý hrozen. Zatím v hoře u boudy hotařovy je již vykopána jáma a nachystána „ horní hlava,“ vysoká tyč, na jejímž vrcholu se upevní kytice. Na kytici sbírají hotaři kvítí lesní i luční, nikdy nesmí mezi nimi chybět jahodníček a turánky. Kytice se světívá v Týnci o slavnosti Nanebevzetí P. Marie (15. srpna), víno v Moravské Nové Vsi na den narození sv. Jana Křtitele (24. června). Nad kyticí vyčnívá kříž spletený z turánka.

Hotař mezitím u boudy rozdělal oheň očekávaje příchozí. Následuje poměrně složitý, přesný rituál, kdy se postupně horní hlava silnějším koncem upevňuje do jámy a všichni se společně modlí růženec a motlitby ke všem svatým, zvláště k patronům vinic sv. Janu, Urbanu a P. Marii. Po těchto modlitbách obcházejí horní hlavu, starosta v čele průvodu, celkem třikráte a za neustálého modlení se otčenáš hlavu kropí svěcenou vodou a kadidlem. Pak se na dno jámy položí černý hrozen a horní hlava se drží k zarážení. Starosta vlepí po kouscích paškálu (svěcené svíce) do trub hotařských, hotaři chvíli troubí do jámy, po čemž se horní hlava definičně zarazí a polije vínem z trub.

Po skončeném obřadu okolo půlnoci se ubírá celá společnost k hornému, který ji společně s hotařem počastuje chlebem, vínem a ovocem. Pokud horní hlava stojí (hotař ji skácí až po vinobraní), v sobotu odpoledne, ve dni sv. patronů a v den sv. Floriana nesmí nikdo na vinici pracovat.

Zajímavé byly i další celoroční povinnosti hotařů: v čase postní se museli pomodlit v hoře růženec před sluncem východu a po slunci západu, na jména patronů vinic se postit a na Bílou sobotu s vodou právě posvěcenou horu obejít a pokropit ji.