Nový Život

Neodmyslitelnou součástí tradičního lidového odívání jsou úpravy hlavy. V minulosti se podle nich dalo rozeznat nejen sociální postavení nositele, jeho regionální i lokální příslušnost, ale i příležitost, ke které byly úpravy zhotoveny. Vlasům byla pozornost věnována již od útlého věku a s jejich údržbou byly spojovány různé pověry. Ve všední i sváteční dny si děvčata, svobodné dívky i ženy, (u vdaných žen byla prostovlasost vyloučena pro každou příležitost) povětšinou chránili hlavu šátkem, v létě plátěným s drobným vzorem, v zimě vlněným v barvě bílé, černé s tištěnou ši později malovanou bordurou.

Speciální úpravu hlavy musely mít mladé svobodné dívky ke slavnostní variantě podlužáckého kroje „na vyslečení“, když si nasazovaly na hlavu čepce, ať již rožky či kokeše. Na Podluží se postupně ustálily zhruba tři způsoby slavnostního zaplétání vlasů u svobodných dívek. Ve Staré Břeclavi, Ladné, Poštorné, Charvátské Nové Vsi a Hlohovci (tedy oblasti západního, též charvátského Podluží) byla úprava vlasů asi následovná. Dlouhé umyté a usušené vlasy (pro lepší zaplétání napuštěné vazelínou, dříve sádlem) se nad čelem po udělání „pútce“ (pěšinky) odčešou odpředu v šíři asi dvou prstů na obě strany.Z nich se udělají „podkrútky“, ze kterých se přímo při podkrucování vlásenkou vytahují vytahují ozdobné cangličky – zoubky. Za cangličkami byl na každé straně za ušima upleten tenký copánek ze tří praménků vlasů, následně sdrhnutý do canglového „háďátka“ a obtočený kolem hlavy hned vedle canglíků. Vzadu na týlu se ze silných copů (kam se zapletly ostatní vlasy) tvořil drdol, který se upevnil vlásenkami. Na takto upravené vlasy se již mohl nasazovat čepec – kokeš. Druhý způsob úpravy vlasů je typický pro dolní Podluží, tedy pro obce Tvrdonice, Kostice, Hrušky, Týnec a Moravskou Novou Ves. Z odčesaných vlasů nad čelem se vlevo i vpravo uplete po jednom cůpku složeném ze tří pramínků a ihned při pletení se jehlou, drátkem či sirkou vytahuje několik vlásků, opět tvořících krásnou obrubu z canglíčků. Zbývající vlasy z ozdobného pletení se přidávaly k větším pramínkům a opět se za ušima na každé polovině hlavy upletly cůpky. Na rozdíl od předešlé oblasti však byly dva a dva. Naopak shodné bylo jejich sdrhnutí v ozdobná „háďátka“ (cůpek ze tří pramenů pletený až do konečné délky vlasů se krabatí tím, že se jede pramínek vytáhne a ostatní dva se pak hadovitě vinou kolem něho). Háďátka z obou stran se pak vedle těsně za canglíčky, nad čelem se obtočila a tím je zapletení na zahrádku hotovo. Zbylé vlasy se opět zapletou v hrubé copy a svinou se do drdolu. Vlásenkami připevněného k hlavě. Nasazený čepec se nazývá rožky.

Trochu odlišná varianta zaplétání vlasů k rožkům u svobodných dívek bývala v Lanžhotě. Na velmi starých fotografiích z počátku minulého století i tady ( podobně jako v sousedním charvátském Podluží) byly vlasy na čele upraveny na podkrůtky, v meziválečném období se však již splétají úzké copánky s vytaženými fangličky. Na rozdíl do okolních obcí však následující cůpky, položené přes hlavu vedle canglování jsou hladce zapletené bez zdrhnutí na „háďátko“. Podobně je varianta dvou nebo čtyř cůpků zachycena i v Kosticích. Přesný způsob zaplétání byl zřejmě dán i osobou zaplétačky, neboť každá si udržovala svůj rukopis.