Nový Život

Podluží je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, které bylo v dřívější literatuře označováno též jako Moravské Slovácko. Dodnes existují nejasnosti a spory v odborných kruzích i mezi laickou veřejností o přesné vymezení tohoto výrazného etnografického regionu. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku osmnáctého století. Jako Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708, další zprávy jsou potom od roku 1740. Podlužáci bývali však nezřídka ztotožňování s charvátskými přistěhovalci, z nichž část žila od šestnáctého století v těsném sousedství města Břeclavi v symbióze s českým obyvatelstvem. Starší literatura pojmenovává někdy Charváty lidově, ba spíš posměšně jakou „Krobóty“ ( z německého Orosten), a s Podlužáky je směšuje pravděpodobně proto, že sousední jihomoravští i dolnomoravští Němci nečinili rozdílu mezi svými slovanskými sousedy v oblastech zasažených charvátskou kolonizací.

Název Podluží se všeobecně odvozuje od typického znaku zdejšího kraje – stojatých vod – označovaných zde jako „luže“. Na správnost odvozování názvu Podluží do slova rybníků ukazuje nejen existence velkých rybníků ve čtrnáctém až šestnáctém století, ale i jméno obce Lužice, doložené v pramenech ze třináctého století. Podluží je tedy kraj pod lužními lesy v nejjižnějším cípu země moravské na pravém břehu řeky Moravy, před soutokem s Dyjí, jde přibližně o oblast mezi městy Hodonín a Břeclav.

Podluží však v minulosti sahalo až za moravské hranice a patřilo k němu i území na pravém břehu řeky Moravy za soutokem s Dyjí, to znamená na rakouské půdě, takže podle archivních pramenů, jichž zatím nejvíce shromáždil historik František Dostál, ještě v roce 1782 zahrnovala národopisná oblast Podluží na sedmdesát obcí. Na dolnorakouské straně to byly například obce ležící na Moravském poli – Ranšpurk (Rabensburg, původně Havranohrad), Cahnov (Hohenau), Lingašdorf (Ringelsdorf), Přílepy (Waltersdorf), Pernital (Bernhardstahl), Střezemice (Dräsing), Suché Krůty (Dürnkrut) a Dolní Opatov (Neder Absdorf).

Ve druhé polovině devatenáctého století a začátkem století následujícího byl mezi obyvateli těchto obcí a obyvateli moravské části Podluží čilý vzájemný styk, na což měla vliv i příslušnost ke společným panství. Součástí jedné državy byly po určitou dobu například obce Ranšpurk a Lanžhot.

Intenzivní hospodářské a kulturní styky se promítly i do společného vývoje lidového kultury a odívání a dolnorakouské obce jako Cahnov a zejména Ranšpurk se staly v polovině devatenáctého století i významnými centry podlužácké krojové výšivky. Dnes dělíme Podluží na tři oblasti – dolní, horní a charvátské. Dolní (jižní) Podluží s následujícími obcemi Lanžhot, Kostice, Tvrdonice, Moravská Nová Ves, Týnec a Hrušky tvoří jádro a hlavní část regionu. Do horního (nyní častěji užívaného pojmu severní) Podluží potom patří obce bývalého okresu Hodonín a dá se stručně konstatovat, že právě tato část se nejpozději ustálila (zejména co do vývoje lidového kroje) a k definitivnímu příklonu k podlužáckému regionu dochází až v sedmdesátých letech devatenáctého století. Dnes tedy sem zahrnujeme Dolní Bojanovice (jako přirozené národopisné centrum severního Podluží), Prušánky, Lužice a Mikulčice spojené s dříve samostatnou obcí Těšice.

Charvátské (též někdy používaný pojem západní) Podluží potom tvoří obce Hlohovec, Poštorná a Charvátská Nová Ves, dále Stará Břeclav a Ladná. Samotné město Břeclav si udrželo svůj selský ráz a tím pádem i krojovou svébytnost jen do šedesátých let devatenáctého století, kdy začalo být tvrdě poněmčováno.