Nový Život

Tvrdonice - František Studénka z Tvrdonic je již po téměř sedm desítek let nejenom pokračovatelem folklorní tradice, bohatýrského mužského zpěvu na Podluží, ale do jisté míry i tradičního životního řádu. V těchto dnech se dožívá sedmdesáti let.

Nikdy se nestal souborovým zpěvákem, nýbrž svým způsobem žije jako předkové. Když jeho otec, agrární činitel, musel počátkem padasátých let ustoupit do pozadí, záhy uchopil opratě koní, a byli to jejich koně, byť nyní družstevní, a plný víry v život rodu, který přeci musí pokračovat, oral a přitom zpíval.

Když mu bylo znemožněno studovat Vyšší lesnickou školu v Písku, po vojně ve Vimperku, kde si zamiloval české písně, absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu ve Strážnici, která mu dala základ pro celoživotní práci, včetně předních funkcí v družstvu Moravská Nová Ves. Ve Strážnici pronikal do světa folkloru a také složil myslivecké zkoušky, aby mohl chodit na čekanou do Lužního lesa pod Tvrdonicema - k pozůstatkům koryta Moravy, pamatujícího Velkomoravskou říši.

Začátky jeho přirozené hudební výchovy spadají do doby, kdy ještě neuměl pořádně číst, ale už ministroval. „Zaposlúchal sem sa do hlasu varhaních píšťal a pozpěvoval si spolu s muzikú církevní melodie.“ Byly však i jiné podněty – rodinná fotka zachycuje strýce, padlé v první válce. „Mosím na nich zpomínat, je to ve mně a spolu s nima celé ty těžké staletí na Podluží.“

To všechno roztávalo při jeho vystoupeních se soubory velikosti a věhlasu jako Podlužan, Břeclavan či BROLN, ale přitom zůstal následníkem anonymních lidových tvůrců. František Studénka, rolník, vinař a pokorný strážce lidovej pěsničky na Podluží, přirovnává lidské bytí k vínu. „Čím více je překážek, tím je víno kořenější a jiskrnější.“