Naše Slovácko

Ondřeje Mazucha, nejcennějšího fotbalistu regionu, čeká náročné léto

Prušánky – Na konci května došlo k definitivnímu podpisu smlouvy, která z prušáneckého rodáka Ondřeje Mazucha udělala nejdražšího fotbalistu nejen v historii jeho dosavadního klubu 1. FC Brno, ale i v historii kopané na území hodonínského regionu.Krátce plnoletého obránce se zkušenostmi z mládežnických reprezentačních výběrů totiž do svých služeb získal italský klub ACF Fiorentina (Associazione Calcio Firenze Fiorentina) a jako odstupné do moravské metropole poslal 80 milionů korun. To je dvakrát více, než měl uhradit německý Leverkusen, jenž brněnský klenot budoucnosti získal před časem jako první, přestupní částku ovšem nesplácel. Mazuch tak na své první zahraniční angažmá nezamíří do sousední země, nýbrž na Apeninský poloostrov, kde bude hrát věhlasnou serii A. Rodiče sympatického mladíka s ideálními fotbalovými parametry bezpochyby nemusí mít z jeho zahraniční mise obavy. Ondřej potvrzuje, že stojí pevně na zemi a všudypřítomná hra milionů v podání manažerů a médií ho zase až tak moc nebere. Na naši sjednanou schůzku přišel s předstihem, pěšky a nikoliv, jak by si mnozí mysleli, vozem italské výroby, a ochotně předložil své pocity čtenářům týdeníku Naše Slovácko.

Kdo vás přivedl ke kopané? Máte v rodině výraznější fotbalové kořeny?

S fotbalem jsem začal asi jako každý kluk od útlého věku a v Prušánkách jsem prošel od přípravky až po žáky. Děda z maminčiny strany rozhodně býval v dresu Hodonína výborným fotbalistou, zatímco můj taťka závodně fotbal nehrával, maximálně mě v něm ale podporoval. Vozil mě například o víkendech na zápasy hodonínského týmu, později mě vozíval z Prušánek na vlakové nádraží do Hodonína, abych mohl každý den cestovat do školy v Brně. S mamkou mé zálibě obětovali opravdu hodně, nebýt jejich snahy, kdo ví, jak by to se mnou po sportovní stránce dopadlo.

Máte i sourozence?

Mám sestru Vladimíru, která se sportu nevěnovala, shodou okolností ale zanedlouho rovněž odletí za prací do Itálie. Oba tak téměř současně opustíme naše rodiče, kteří z toho asi nejsou zrovna nadšení. Jakmile i já budu ve Fiorentině, tak se musíme se sestrou setkat a poslat našim společný pozdrav, aby věděli, že o nás nemusí mít strach. Určitě je také pozveme do Itálie na dovolenou.

Jaká byla vaše zatím nepříliš pestrá fotbalová pouť?

V páté třídě jsem přestoupil do sportovní třídy v Hodoníně U Červených domků, po osmém ročníku základní školy jsem vlastně na poslední rok odešel do Brna, s cílem hrát vrcholovou kopanou. To už jsem se jaksi začal odlišovat od průměru a fotbal mě začal náramně bavit, nejspíš se projevily ty kvalitní geny. Po základní škole jsem začal rovněž v Brně studovat obchodní akademii, tu jsem ale před rokem a půl přerušil.

Nemrzí vás, že Českou republiku opustíte pouze se základním vzděláním?

Asi to není ideální, ale rozhodl jsem se pro fotbal, pro který má nejspíš větší předpoklady než třeba ke studiu. Přiznám se, že na školu jsem nikdy nijak zvlášť nebyl.

Na které trenéry z mládežnických let nejraději vzpomínáte?

Z Prušánek mám dobré vzpomínky na Lubomíra Petra, z Hodonína zase na Zdeňka Horáka.

Od trenérů je blízko ke spoluhráčům. Který z nich vám nejvíce padnul do fotbalové noty?

Určitě Zdeněk Šturma z Hodonína, současný hráč 1. FC Slovácko, který je mým spoluhráčem i ve fotbalové reprezentaci do dvaceti let.

Zpočátku jste se stavěl spíše do útoku, kdo z vás udělal řízného obránce?

V Prušánkách i Hodoníně jsem hrával záložníka, až v Brně mě trenér dorostu Kolůch postavil dozadu do obrany. Zrovna tam kvůli zraněním neměl kdo hrát, tak mě tam poslal a už mi to zůstalo.

Vrcholový sport je zaměstnáním od rána do večera. Čím se bavíte ve volném čase?

Rád poslouchám disko hudbu, jako asi většina mých vrstevníků, na více zálib nezbývá čas. Po sezoně jsem občas hrával hokej a tenis.

Trénujete sám navíc individuálně a častěji, než je obvyklé?

Nikoliv. Můj trénink je odborně rozvržený a je ho poměrně dost, takže se snažím spíše odpočívat. Nejsem ani ten typ, který by si zvyšoval fyzičku nebo chodil do posilovny.

Poměrně nedávno jste vstřelil první ligovou branku. Kolik jste za ni musel odevzdat pokladníkovi brněnského týmu?

Taxa nebyla zase až tak vysoká, jak by si někdo myslel. Mladík či zkušený hráč zaplatí tisícovku, je to pro všechny stejné.

Jak budete vzpomínat na Brno?

Jenom dobře, přestože můj přestup se upekl hodně narychlo, takže jsem se ani nestačil rozloučit s kamarády a fanoušky. Brno chce během pár let konečně začít stavět nový stadion a zápas s týmem Fiorentiny by ho prý mohl otevírat, tak snad budu u toho, to by byla paráda.

Který z klubů byl vaším dalším snem po ligovém Brnu - Slavie nebo Sparta?

Jsem víc sparťanským příznivcem, přímo hrát za klub z Letné jsem ale netoužil. Potřebu dalšího mezistupně nepociťuji a cesty přímo do zahraničí se rozhodně neobávám.

Ve svých osmnácti letech už jste také členem reprezentačního výběru do 20 let. Jak vás přijali starší kolegové?

Docela normálně, i když pro mě je to obrovská pocta a jsem rád za tuto šanci. S tímto ročníkem už jsem hrál v mládežnických výběrech několikrát, takže mě dobře znají. Nyní se připravujeme na mistrovství světa v Kanadě a v posledním utkání přípravy jsme porazili hodně silného soupeře z Konga. Snad neuděláme ostudu ani v Severní Americe, myslím, že letos se sešel parádní kolektiv.

Neodpustím si otázku na režim reprezentační dvacítky. Z nedávné doby je znám hotelový prohřešek seniorského národního týmu, který by se spíše očekával od věkově mladších a svobodných hráčů. Hlídají vás členové realizačního týmu bedlivě?

Kontrola, a pečlivá, samozřejmě je. Třeba večerka je ve 22.30 a dodrží ji všichni do puntíku. Každý z hráčů dobře zná cenu své příležitosti v reprezentaci a podle toho se i chová. I celkově je přístup nominovaných maximálně profesionální, nikdo si pod sebou nechce podřezat větev.

Pojďme k vašemu přestupu. Fiorentina vás dokonale probádala, můžete prozradit, co všechno při testech v Itálii zkoumali?

Absolvoval jsem kompletní rentgen dolních končetin, poté zátěžovou zkoušku na činnost srdce i plic pomocí přístroje. Šlo pouze o zdravotní testy, fyzické nebyly třeba. Všechno vyšlo dobře a druhý den jsem mohl přímo na stadionu podepsat smlouvu. Je nádherný, stejně jako tréninkové centrum, takže se už moc těším i na atmosféru zápasů.

Kdy se vydáte do Florencie, půlmilionové kolébky renesance?

Teď zhruba měsíc strávím ve společnosti kolegů z reprezentace do dvaceti let v přípravě a následné účasti na mistrovství světa a budu doufat, že v Kanadě se probojujeme co nejdále. Poté se vrátím domů a v podstatě si jenom vyměním tašky a vyrazím do Itálie. Příprava Fiorentiny začne už osmého července.

Máte obavy z přijetí svými novými spoluhráči?

No to určitě ano, přestože jsem spíše flegmatik. Rozhodně tam nepojedu s pocitem, že teď vám to všem ukážu. Spíše myslím na budoucnost, že až časem bych se mohl v týmu Fiorentiny prosadit. Nekoupila totiž pouze mě, teď jsem četl, že kromě pěti mladých kluků tam přichází i kvalitní zkušený stoper.

Jste pro svoje nové angažmá vybaven jazykově?

Na střední škole jsme dělali angličtinu i němčinu, příliš jistý si ale nejsem. Teď mě čeká italština, naštěstí je ale v klubu k dispozici česká překladatelka, což mi prozradil Tomáš Ujfaluši, který se mě během testů ujal. Právě na něj budu zpočátku nejvíce spoléhat.

Ve hře o vás byl i prestižní Juventus Turín či anglický Arsenal, nepokukoval jste i po těchto barvách?

To rozhodně ne. Myslím, že bude jednodušší prosadit se ve Fiorentině, než na nabité lavičce Juventusu. Zájem Arsenalu byl spíše mediálně nafouknutý, přestože anglický fotbal se mi velmi líbí a jsem příznivcem klubu Chelsea. Ovšem hrát na britských ostrovech, to bych si rozhodně ve svém věku ještě netroufal.

Jak jste vnímal ten humbuk kolem vaší osoby i to, že vaše cena na fotbalovém trhu se rázem zdvojnásobila až na osmdesát milionů korun?

No, bylo určitě zajímavé sledovat jak to roste, i když nějak zvlášť to neprožívám. Spoluhráči z Brna mi poblahopřáli, občas se někdo přidá i doma v Prušánkách, rozhodně ale nečekám, že se mi budou všichni klanět. Pokud moje kariéra alespoň nějak zviditelní obec Prušánky nebo napomůže zdejší kopané, budu jedině rád.

Máte nějaký vážnější osobní vztah, který by mohla nová sportovní kariéra narušit?

Naštěstí nemám, zaplať pánbůh, protože to bych nerad řešil. Celkově ale nemám na děvčata čas. Jsem pořád někde na tréninku, zápasech a soustředěních, jedna akce střídá druhou. Určitě zatím nemám kam spěchat.

Fiorentina je známá nejlepším italským vínem. Máte jako rodák z hodně známé moravské vinařské obce rád víno?

Víno nepiji, nejsem ani jeho znalec a bohužel teď už ani taťkovi nepomáhám s prací ve vinohradu.

Sledujete výsledky prušáneckých týmů?

Samozřejmě, přestože na utkání se dostanu velmi zřídka. Každý týden si dělám podrobný přehled s pomocí Regionsportu, jsem rád, že se poměrně zlepšil stav hřiště i jeho zázemí.