Naše Slovácko

Prušánky - Poosmé zněl sklepní areál Nechory u Prušánek májovým zpíváním, které odehnalo i bouřkové mraky. Na akci pořádané obcí a Slováckým krúžkem se sjelo osm mužských sborů, také ženy, a bylo jasné, že zpěváků, starších i mladších, navzdory uspěchané době přibývá.

"Setkání není samoúčelné, chlapi si rádi zazpívají a dělají to zřejmě dobře. Když se dáte na zpívání, začínáte potkávat stejné tváře, na které možná zpočátku hledíte s nedůvěrou, ale když se to opakuje, zjistíte, že všichni jsou to sympatičtí lidé, bezvadní kluci a získáte v nich spoustu přátel," uvedl Vladimír Měchura z hostujících Vacenovic. Zdůraznil přitom, že to v žádném případě není o měření sil, ale předal diplom Jaroslavu Čechovi z mužského sboru Prušánky za originální, osobitý, jedinečný a nenapodobitelný projev lidové písničky na únorovém předfašankovém setkání ve Vacenovicích.

Domácí sbor slaví letos pětadvacet let, vznikl roku 1982 při hodovém zpívání s tehdejší cimbálovou muzikou Šohaj. "Jezdili jsme zpívat po okolních dědinách a řekli jsme si, že bycho měli uspořádat něco takového i u nás. Zpočátku to bylo začátkem května, ale protože jednou napadl sníh, přesunuli jsme termín na později," zdůvodnil vedoucí prušáneckého sboru Josef Imrich. Ten čítá kolem deseti členů a letos se může pochlubit vlastním kalendářem. "Zpíváme rádi, je to pro nás odreagování. Je potěšitelné, že chlapů přibívá a že kroj oblékají i mladší a udržují se tak tradice našich předků. Pěsnička ještě nikdy nikoho nezradila a když je člověku smutno a zazpívá si, pomáhá. Něco na tom je," dodal Imrich po závěrečném společném zpívání.