Nový Život

Tahle myšlenka mě napadla, když jsem se letos při sobotním vyhlašování soutěže O stárka Podluží dozvěděl, koho porota letos vybrala. A musím říct, že jsem nebyl sám, kdo s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Rozhodně bych nechtěl porotce nařknout z úplatnosti, ačkoliv jejich letošní výběr je přinejmenším podivný. Spíš si myslím, že se stali obětí vlastního pocitu neomylnosti, který jim nedovolil se správně rozhodnout. Samozřejmě vím, že být porotcem není jednoduché a příznivci jednotlivých soutěžících nikdy s výrokem poroty nesouhlasí, je-li vybrán jiný favorit než právě ten jejich. Jenže letošní výsledek se od objektivního verdiktu rozhodně liší.

Jako zapálený fanoušek podlužáckého verbuňku jsem si časem vytvořil názor na to, jak by měl vypadat vkusný a nápaditý verbuňk. Ačkoliv nejsem tak zkušený jako páni porotci, nemohl jsem přehlédnout, že letošní vítěz nebyl ve formě. Jeho výskoky nebyly dotaženy do konce, během úvratí několikrát zavrároval a kdyby si nevypomohl pravou rukou, pravděpodobně by skončil pod nohama členů doprovázející cimbálové muziky. Asi posledních pět taktů už dotančil vyloženě ze setrvačnosti. Přesto se stal vítězem verbuňků, navzdory tomu, že nejméně další tři tanečníci tančili lépe nebo stejně dobře.

Jistě. Věřím tomu, že porota si svoje rozhodnutí lehce obhájí, protože posuzování této soutěže je naprosto neprůhledné a chybí jasná a veřejně známá kritéria, kterých se porota musí držet. Jestliže před pár lety bylo jakékoliv zavrávorání jasnou stopkou, letos to pranic nevadilo. Jestliže loni porota soutěžícím vytýkala nedostatek invence při volení jednotlivých prvků, letos údajně bylo důležité především bezchybné provedení. A to nemluvím o tom, že někteří soutěžící jsou během roku pod vedením ,,trénérů“, kteří posléze zasednou na čestném místě v hledišti jako porotci. Že se tady jedná o do očí bijící konflikt zájmů, asi netřeba sáhodlouze rozebírat. Ptám se, proč nemají soutěže ve verbuňcích jasná pravidla jako třeba krasobruslení? To je také disciplína, kde se hranice mezi sportem a uměním nedá lehce rozpoznat, přesto je to už léta ověřený model. Dovolte mi tedy několik návrhů.

Soutěž musí mít jasně a veřejně definovaná kritéria, kterých nechť se každý porotce stoprocentně drží. Každý soutěžící musí dlouho dopředu vědět, co a jak se bude hodnotit, v jakém poměru budou jednotlivá kritéria navzájem stát, aby správně rozpoznal svoje silné a slabé stránky a mohl se na soutěž náležitě připravit.

Bude-li se nadále hodnotit tzv. ,,krojová čistota``, je třeba přesně popsat, jak má soutěžní kroj vypadat. Místně specifické odlišnosti budiž tolerovány, nicméně opět musí být přesně dáno, co lze tolerovat, a co již nikoliv. Porota by měla soutěžící bodovat, na základě výše zmíněných kritérií a tyto body by měly být zveřejněny hned po výkonu soutěžícího. Soutěžící s nejvyšším počtem bodů soutěž automaticky vyhrává. Tento způsob budiž rozšířen také na soutěž ve vrtěné a v hošijích.

Jenom podobným průhledným způsobem se do budoucna lze vyhnout podobnému faux pas, jaké jsme viděli na letošních slavnostech. Je třeba si uvědomit, že soutěž si můžeme lehce zprofanovat během jednoho roku, ale její rehabilitace zabere minimálně několik let. Obávám se, že letošní výkon porotců byl velkou a bolestivou ránou do břicha ,,stárka Podluží``. Prosím, pánove porotci a organizátoři, chytněte se za nos a postarejte se, aby se tato situace už nikdy neopakovala. Vyděláme na tom všichni. A hlavně budoucí soutěžící, kteří konečně budou mít rovnou šanci postavit se vašim oblíbencům.