Naše Slovácko

Dolní Bojanovice – Asi každá vesnice má nějakou svoji legendu nebo pověst. V případě Dolních Bojanovic se často mluví o podzemních chodbách pod sklepy v Zádruze. Jejich historii se před lety rozhodl oprášit Josef Pospíšil se svým synovcem Josefem Opavským. Narazili přitom na další místo opředené tajemstvím, takzvanou „Starou studnu“. Podle jedné z hypotéz právě v ní totiž jedna z tajných chodeb začínala. Studna se nachází v lese za obcí směrem na Starý Poddvorov. Léta o ní téměř nikdo nevěděl. V osmdesátých letech se totiž rozpadl starý dřevěný poklop a myslivci z bezpečnostních důvodů studnu zavezli. „Vyčistit a prozkoumat jsme se ji rozhodli před osmi lety. Prvních dvanáct metrů jsme vytahovali především stavební suť, smetí nebo kmeny stromů. Po třináctém metru se sypký suchý materiál začal měnit v bahno s velmi slabým výronem vody. Její množství se pohybovalo kolem pětadvaceti litrů za den,“ popsal začátky Josef Opavský. První zajímavé nálezy se objevily až mnohem níže. Dvojice nadšenců přitom až do hloubky pětadvaceti metrů pracovala na výkopech sama. „V devětadvaceti metrech se nám ze sedimentů podařilo vytáhnout okov k nabírání vody. Ještě níže jsme v jemnějších vrstvách usazenin objevili další okov a po dvou metrech poslední třetí. Sedimenty v této hloubce byly opravdu velmi jemné a domníváme se, že se usazovaly velmi dlouho. Jednotlivé okovy podle mého odhadu dělí padesát až sto let,“ přemítal Opavský. Podle amatérských pátračů by studna mohla být stará až pět století. Jejich nadšení ale poněkud zchladili archeologové z Mikulčic. „Nechali jsme u nich prozkoumat nejníže nalezený okov. Pomocí přístrojů jej datovali pouze do roku 1870, což je ovšem podle mého jednoznačně chybný údaj,“ uvedl Josef Pospíšil s tím, že pro to má své zdůvodnění. „Jako opuštěnou a zarostlou si studnu pamatovala už moje prababička, která se narodila roku 1856. Těžko z ní tak mohl v té době někdo brát vodu. Nad nejstarším okovem bylo několik metrů sedimentu jemného jak máslo. Možnou poruchu přístroje později připustil i samotný archeolog. K další datovací zkoušce už ale nedošlo,“ upozornil. Výkopové práce skončily po téměř dvou letech. Zapojilo se do nich šest lidí, žádnou tajnou chodbu však nenalezli. „Na vyzděné dno studny jsme narazili v hloubce sedmatřiceti metrů. Z cihel je ostatně celá studna, doposud se nám nepodařilo zjistit, jakým způsobem se stavěla. Nenašlo se totiž žádné okruží ani nic podobného,“ osvětlil Opavský. Otázkou zůstává i to, k jakému účelu studna sloužila a proč je tak hluboká. Pravděpodobná se zdá varianta, že šlo o zásobárnu vody pro dobytek. „Ve svahu nedaleko odtud jsme objevili pozůstatky obilné jámy, z níž se zachovalo sudovité dno z vypálené hlíny. Extrémní hloubka studny měla pravděpodobně kompenzovat její slabý přítok,“ vysvětlil mladší z průzkumníků. Studna je dnes zabezpečená proti nezvaným návštěvám železným poklopem. Trénovat práci v hloubkách sem čas od času jezdí hodonínští hasiči. „Při posledním měření tu bylo asi dvacet metrů vody,“ uzavřel Pospíšil.