Malovaný kraj - podzim 2008

V písemných pramenech se Týnec připomíná sice až k r. 1271, kdy jej držel Sumrát z Týncem šlo však zřejmě o starou slovanskou osadu (poloha původního osídlení z doby hradištní doposud není známa) a centrum rozsáhlého panství, které do počátku 16. století několikrát změnilo svého majitele. V roce 1528 prodali tehdejší majitelé Lichtenštejnové Týnec spolu s dalšími sousedními vesnicemi pánům ze Žerotína. Od té doby sdílel soudy nově budovaného břeclavského panství až do zániku patriamoniální správy v r. 1848. Jeho jméno podle jazykovědců znamená oplocené místo, tedy chráněnou lokalitu ležící v tomto případě poblíž hraniční řeky Moravy.

Ves byla poprvé nazvána městečkem v roce 1384 (oppido inz Tincz), když byla s dalšími vedlejšími obcemi předána Vilémem z Holštějna markrabímu Joštovi, jenž je dal v léto Hynkovi z Valdštejna. Nezváme však žádnou listunu, kterou by se Týnci městských přísad dostalo. Protože byl později připojen k břeclavskému panství a jeho význam poklesl, nevíme ani, jaká privilegia městečko ve středu mělo, a rovněž nejsou dochovány žádné zprávy o trzích, které se zde nepochybně musely konat.

Poloha Týnce je zajímavá, neboť leží na hraně terasy nad Kyjovkou a údolní nivou Moravy jako vsi sousední, ale na svahu mezi komunikací od Lanžhota do Hodonína. Jeho půdorys je vlastně tvořen několika komunikacemi položenými po vrstevnici nad sebou. Na jedné ležleo původní tržiště a dnes je zde umístněna radnice, na další kostel a v nejhořejší a nejmladší části, vzniklé až ve 20. století podél komunikace od Lanžhota k Moravské Nové Vsi, dnešní zastávka autobusových linek. Původní náves městečka se tedy rozkládá na dolní vrstevnici terasy nad Kyjovkou a má v podstatě nepravidelně trojúhelníkový půdorys. Její rekonstrukce její rekonstrukce je však velmi problematická. Náves má svažitou polohu a někdy po vzniku stabilního katastru a pořízení indikační skici v r. 1827 byla ze značné části zastavěna. Pokud bychom do ní počítali i později zastavěnou část, měla by poměrně rozsáhlou plochu o výměře 3,1 ha, a svojí výměrou by se tak zařadila nad druhé místo za Starou Břeclav. Pak by bylo možno uvažovat o tom ,že podobně jako náves lanžhotská mohla sloužit coby shromaždiště dobytka po překonání řeky Moravy na jedné z možných tras dobytčí cesty. Menší tržiště, které se jeví jako pravděpodobnější, obnáší 1,5 ha. nedaleko tržního prostoru v bezprostředním sousedství řeky Kyjovky potom leží týnecký hrad, jež chránil zemskou hranici s brodem proti Uhrám. Část jeho plochy je však poničena regulací řeky, prováděnou ve 30. letech 20. století.

Vzhledem k terénním podmínkám je kostel sv. Jana Křitele z r. 1760 položena komunikaci o úroveň než původní náves. Fara se připomíná v Týnci už v r. 1286, původní kostel stával údajně za osadou směrem k Tvrdonicím a o jeho osudech není nic bližšího známo. V souvislosti s církevní správou se dokonce vyskytují domněnky o existenci ženského kláštera na katastru obce, kterými se naposledy zabýval na stránkách sborníků Jižní Morava (2006) brněnský archivář Jindřich Obršlík. Podle něj se však mohlo jednat pouze o svobodný dvůr karmelitánek zachycený teprve v lánovém rejstříku z r. 1673.

Výraznější rozvoj Týnce nenastal zřejmě z toho důvodu, že v důsledku vnitřní kolonizace v nivě Moravy, což s největší pravděpodobností přerušovalo na dlouhé týdny jednu z četných větví Uherské cesty směřující od zemské hranice na Podivín a Hustopeče. Týnec, již podle jména významná lokalita bránící hranici, poklesl svým významem na pouhou ves a jeho původní postavení městečka nemohlo mít ani v době největšího rozkvětu, kdy byl centrem panství , ani v pozdějších letech významnější funkci jako v sousedním Lanžhotě. K poklesu významu lokality následně přispělo i její začlenění do rozsáhlého břeclavského panství, k němuž došlo v r. 1528.

Shrneme-li poznatky o počátcích městských lokací na teritoriu okresu Břeclav v době předhustitské, můžeme konstatovat, že až na Kloubouky nemáme dochovánu žádnou povyšovací listinu, jíž by se těmto lokalitám dostalo městského statutu. Dále je zřejmé, že tržní funkce, kterými se začala některá sídliště odlišovat od ostatních vesnic, se objevuje s výjimkou Podivína teprve ve 13. století. Tuto skutečnost je pak možno klást do vztahu s probíhající kolonizací, během níž noví kolonisté přinášeli do zdejšího prostředí mimo jiné i nové právní formy. Ty uplatňovali jak při vzniku vlastních sídel, tak jimi ovlivňovali některé lokality ve starém slovanském domácím prostředí.

Nejtypičtějším způsobem pro vznik sídlišť s městským charakterem nebo alespoň bylo usazení kolonistů mimo původní osadu. Tak tomu bylo například u Staré Břeclavi, Drnholce, Hustopečí nebo Mikulova. Zmíněný způsob přeměny vsi v místo s tržní funkcí se uplatňoval též ve starém slovanské prostoru, jak vyplývá ze situace v Klouboukách nebo v Lanžhotě. Téměř ve všech městských lokacích tohoto období přesahuje výměra tržních prostor 1,5 ha v šesti z deseti městeček a měst byla dokonce větší ne 2 ha. Bylo to dáno tím, že tržní prostor byl vytyčen zcela nově – v rámci vznikajících lokalit, přičemž lokátor nemusel brát ohled na rozložení původních gruntů. situace v době pohustitské se ovšem od popisovaných počátků zdejších měst a městeček už zcela odlišovala.