Během 8. stol. došlo k velkému rozvoji výroby a výrazně se zvýšila produktivita v zemědělství. V té době již byla společnost diferencována a měla po­lofeudální charakter.

Sjednoco­vací procesy vedou v 9. stol. ke vzniku Velké Moravy. V r. 822 se v písemných pramenech poprvé připomíná kmen Moravanů. První známý moravský kníže Mojmír I. vládl do r. 846. Kníže Rostislav (846-870) se r. 863 obrátil na byzant­ského císaře Michala III. s prosbou o vyslání uči­telů víry se znalostí slovanského jazyka. Na Mo­ravu tehdy přišla misie vedená věrozvěsty Kon­stantinem - Cyrilem a Metodějem. Za krále Svato­pluka (871-894), posledního vládce Velké Moravy, se moc kmene Moravanů rozšířila na Panonii, na Čechy, na oblast lužických Srbů, na Slezsko a na horní Povislí. Počátkem 10. století se velká říše rozpadla. Území, ve kterém leží Podluží, bylo součástí ústřední oblasti Velké Moravy, jak tomu nasvědčuje vybudování mohutně opevně­ného hradiště Pohansko nad soutokem Moravy a Dyje u Lanžhota.

Vý­zkumy ukazují, že vel­komoravský státní útvar byl produktem samostat­ného hospodářského a spole­čenského dění v domácím prostředí a že tento dobře organizo­vaný západoslovanský stát dokázal po celé století odolávat náporu franckých vojsk, čímž nepo­chybně uchránil české a slovenské Slo­vany před osudem slovanských kmenů polab­ských. Po pádu Velké Moravy se ústřední politická moc přesunula do Čech, ale hospodářský a spole­čenský život na Moravě pokračoval dál. Po připojení Moravy k českému státu počátkem 11. století kníže Břeti­slav budoval novou státní or­ganizaci. Dochází k výstavbě nových hradů; na Podluží to byl hrad Tý­nec.