Osídlení v době historické Ve 13. století proniká na Břeclavsko kolonizační ruch, a to především ze sousedního Rakouska. Vznikaly nové osady a byly kolonizovány i osady stávající. Do začátku 15. století bylo zdejší území hustě osídleno. Počet sídlišť byl dvojnásobný, než je dnešní počet obcí. Současný stav se ustálil v 18. století. Období feudalismu Od nejstaršího období do roku 1740 V r. 1041 musel Břetislav I. mírem řezenským po­stoupit území jižně od Dyje Východní marce. Tak se zde stala jižní státní hranicí řeka Dyje a vý­chodní řeka Morava. Hradiště na Pohansku bylo vy­střídáno hradem v Břeclavi (název po vládnou­cím knížeti), který byl správním střediskem kraje. K jeho obvodu náležela i pozdější podkrají bze­necké, kunovické a hodonínské. Později vznikl hrad Týnec. Kláštery a feudá­lové držící statky přiváděli sem nové osadníky z Rakous a usazovali je ve starých slovanských osadách. Obce na Pod­luží nebyla touto kolonizací zcela po­němčena. Vzrostl počet oby­vatelstva a zvýšila se produktivita práce. Nastal rozkvět no­vého hospodářského odvětví - vinařství. 13. století je pro zdejší území dobou hospodář­ského roz­květu. Prosperitu území podpo­rovala síť silnic, která byla velmi výhodná.

Uherská cesta s hra­ničním přechodem u Lanžhota se v Břeclavi křižovala se silnicí z Rakous k Hodo­nínu. Území bylo pohodlně přístupné, což bylo vý­hodné v době míru, nevýhodné však za nepřá­tel­ských vpádů. Po vpádech uherských ve 14. sto­letí se shledá­váme s celou řadou pustých usedlostí a se záni­kem osad. Husitství nedosáhlo na Moravě takového rozma­chu jako v Čechách a jeví se zde jako hnutí okra­jové. V 15. století největší škody způsobily války česko uherské mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvinem, za nichž zaniklo mnoho vsí. Bojovalo se i o hrad v Týnci, který byl Matyášem rozbořen. Od r. 1490 mělo království české a uherské společ­ného panovníka a r. 1526 k této unii přistoupily i země rakouské. Pro zdejší území to bylo výhodné, neboť ustaly vpády z Rakous a Uher. V r. 1605 vypuklo v Uhrách po­vstání Bočkajovců. Ma­jitel zdejšího panství Ladislav Velen ze Žerotína organizoval obranu obyvatelstva a připravil Boč­kajovcům 23. července u Bílovic citelnou porážku.Ve 14. sto­letí zmizel rozsáhlý majetek země­panský a jeho místo zaujala souvislá dominia Lichtenštejnů. Po Lich­tenštejnech vlastnila nej­větší podíl půdy církev. 16. století je charakte­ristické pro růst velkých dominií na úkor drobných statků. K panství břec­lavskému bylo připojeno velké zboží týnecké (je­hož součástí byla převážná část Podluží) a Morav­ská Nová Ves.

Lichtenštej­nové se zadlužili a ztrá­celi své statky - před r. 1526 i Břeclav. Ze zdejšího území podrželi jen Lanžhot, který byl počítán ke statku rabensburskému v Rakousku. Feudálové začali od polo­viny 16. století zakládat nové dvory. Do konce předbělo­horského období se stalo nejprefe­rovanějším vý­robním odvětvím feudálních dominií pivovarnictví. Zdejší kraj proslul vinařstvím; mnoho vína se vyvá­želo i za hranice. Vinařství pomáhalo živit značný počet oby­vatelstva. Vzestup počtu obyvatel a hospodářského života si vyžádal větší počet hospodářských středisek - městeček. Městečko mělo je­den výroční trh. Přestože se zde vyskytovali ře­meslníci, hlavním zaměstná­ním obyvatel městeček zůstávalo země­dělství.

Pro zdejší území byly typické obce no­vokřtěnců. Novokřtěnci se do zdejšího území přistěhovali po pádu sel­ského povstání z jižního Německa, ze Švýcar a z Tyrol. Byli organi­zováni ve zvláštních obcích a nemísili se s ostatním obyva­telstvem. Žili v komunách - Hau­shaben (odtud je­jich pojmenování habáni), v nichž společně hospo­dařili. Byli důležitým hospodářským činitelem v zemědělství (hlavně vinařství) i v řemesle (zvláště hrnčířství, nožířství, hodinář­ství). Král a církev se snažili vypudit je ze země, šlechta je však bránila pro jejich hospodářský vý­znam.