Převzetí moci po vyhlášení samostatné Československé republiky dne 28. října 1918 zde proběhlo hladce. Avšak 3. listopadu 1918 znojemský továrník Teufel svolal do Znojma poradu říšských a zemských po­slanců, na které bylo vyhlášeno připojení jižní Mo­ravy k Rakousku (1840 km2, 195 obcí, 173 000 obyva­tel). Teufel organizoval jednotky „Volkswehru“ a požádal o vojenskou pomoc Vídeň, která poslala oddíly námořníků a jiné vojenské jednotky. 4. listo­padu byla v odpověď ustavena „Slovácká brigáda“, jejíž důstojníci získávali po slováckých vesnicích dobrovolníky. Slovácká brigáda spolu s dalšími čs. vojenskými jednotkami zlikvidovala snahy jihomoravských Němců. Poválečný nedostatek potravin vyvolal černý obchod tzv. keťasení a podloudnictví. Podloud­níci vykupovali u nás potraviny a s velkým ziskem je prodávali ve Vídni. V l. 1919 a 1920 zde probíhaly zemědělské stávky, protesty proti intervenci čs. legií v Rusku, protižidovské i protičeskoslovenské demonstrace. Bída a utrpení let minulých, aktivní agi­tace a po­třeba lidí nalézti viníka vlastních problémů přiváděli i obyvatele zdejších obcí k socialistickým myšlen­kám a vliv soci­ální demokracie a strany socialis­tické postupně rostl.

Celá situ­ace vyvrcholila 13. prosince 1920 přijetím politiky radikálního re­volučního socialismu - zabíráním dvorů a podniků. 14. 12. 1920 dorazilo vojsko z Mikulova a v Břeclavském soudním okrese bylo vyhlášeno stanné právo. V r. 1921 po ustavujícím sjezdu pře­cházeli sociální demokraté do KSČ. Ve 20. letech 20. století proběhla pozemková reforma. Drobní nabyvatelé obdrželi v průměru 0,75 ha půdy. Ostatní půda byla vrácena původ­ním majitelům, nebo na ní byly vytvořeny zbytkové statky. Obraz držby půdy po pozemkové reformě se zde výrazně nezměnil. Krize ve 30. letech postihla především nekvali­fikované dělníky, zedníky, cihláře i zemědělské dělníky. Zemědělci přestávali platit daně. Následné exekuční prodeje byli bezvý­sledné, protože o pro­dávané majetky nebyl zájem. Komunističtí vůdci obratně využili těchto těžkých let pro svoji agitaci; stavěli se do čela protestních akcí (např. pochody hladu) a tím se jim dařilo zís­kávat nové členy. Před volbami v r. 1935 se komu­nisti aktivně zúčastňo­vali schůzí ostatních stran, často se hlásili o slovo a tím zde prováděli vlastní agitaci. Krize napomá­hala i růstu vlivu fa­šistické ideologie. Posílení extremistických stran a vlastní oslabení vedlo demokratické strany k pořádání společných projevů „proti válce, fašismu a drahotě, pro mír a demokracii“, které se konali i v několika obcích na Podluží.

Na podporu těm nejpotřebnějším byla během krize pořádána celá řada dobročinných akcí; např. polévkové akce, ohřívárny pro bezdomovce a pod. Začaly se množit krádeže uhlí z vlaků a dřeva z lesů. Venkov tehdy žil problémy týkajícími se oddlu­žení drobných zemědělců, pozemkové reformy - parcelaci statků, cen produktů, rozdělování podpor po živelných podporách a pod. Jihomoravské - 5. pásmo záboru pohraničí (8. až 9. října 1938) se obcí na Podluží nedotklo. Během října se u Lanžhota a Hrušek nahro­madilo velké množství uprchlíků, kteří zde tábořili po několik dní a domáhali se vstupu do vnitrozemí.Vývoj po r. 1938 Od 15. března 1939 spadá zdejší území pod Protektorát Čechy a Morava. Během 2. světové války působilo zde několik odbojových organizací, které byly většinou odhaleny. Podluží se stalo i útočištěm pro několik čs. výsadkářů. Na konci války postupovala armáda pod velením maršála Malinovského k moravským hranicím v oblasti Lanžhota, který byl významným strategickým bo­dem. Proto v tomto území probíhaly těžké boje od 5. až do 11. dubna 1945. Hned v prvních dnech po válce se v obcích ustavily národní výbory. Zajišťovaly usedlé Němce a jejich majetek, nařizovaly zakopá­vání mrtvých zvířat a čištění ulic a staraly se o za­jištění úrody.

Vystěhování Němců a ná­sledné dosídlení lidmi, kteří neznali specifika území, neuměli v něm hospodařit a byli většinou vedeni vi­dinou snadného nabytí majetku, se naštěstí Pod­luží téměř nedotklo. Ve volbách v r. 1946 zaznamenali komunisté výrazný úspěch. Situace neúprosně směřovala k únoru 1948, kdy KSČ uchvátila moc v zemi a tím započal neblahý proces zpřetrhání všech po staletí se utvářejících procesů nejen v hospodaření v kra­jině, ale i v oblasti společenských a mezilidských vztahů. V r. 1949 bylo zahájeno zakládání Jednot­ných zemědělských družstev. Samostatně hospo­dařící zemědělci byli perzekuováni a násilím nu­ceni vstupovat do družstev. Na konci 50. let byla JZD již většinová a tím nastal nezadržitelný úpa­dek v zemědělském hospodaření.

Díky výjimečně příhodným přírodním podmínkám, znalostem míst­ních nedosídlených obyvatel a díky jejich historií prově­řeným zkušenostem v hospodaření ve zdejší kra­jině, nedosáhl tento úpadek takového rozsahu jako v jiných oblastech Čech a Moravy. Celá řada ne­zemědělských podniků existují­cích ve zdejších ob­cích před i během války byla zrušena a jako hlavní zdroj ob­živy místních obyvatel tu bylo centrálním plánováním z Prahy ponecháno pouze zeměděl­ství. Po obnovení demokratických principů a tržních mechanismů po r. 1989 nastává potřeba opět vzít odpovědnost za prosperitu zdejšího kraje do vlast­ních rukou. Je třeba vyvinout maximální úsilí nejen směrem k hospodářskému oživení území, ale i k obrodě tradičních morálních hodnot a k obnově někdejšího bohatého společenského života obcí.