Zdejší kraj neposkytoval suroviny těžkému průmyslu. Tím však není řečeno, že by zde výroba nepřesáhla místní potřeby a že by se nesnažila o získávání odbytišť v blízkém i vzdáleném okolí. Potvrzují to podniky novokřtěnců, které se soustředily na ko­žedělné provozy, přádelny, nožířství, zpracování kovů, tkanin a keramiky a mlynářství. Jejich ře­me­slná výroba podléhala přísným pravi­dlům a podni­kání bylo vzájemně plánovitě spjato. Pracovních sil bylo účelně využí­váno, existoval soustavný dohled nad vý­robou, která byla hromadná a vzájemně zá­vislá. Spojením jejich jednotlivých dílen a společ­ným nákupem surovin ve velkém bylo těžké jim konkurovat. Po vypuzení no­vokřtěnců došlo v řemeslné výrobě ke všeobec­nému poklesu.

Od počátku 19. století představovalo významný podíl v objemu výroby stavitelství (především na lichtenštejnských panstvích), kterého se hojně účastnili i místní řemeslníci - zedníci, kameníci, stolaři, zámečníci, sklenáři a další. Stavební vý­roba vyžadovala i cihlářskou výrobu. Další výraznou skupinou jsou řemesla vztahu­jící se k zemědělství. Téměř v každé obci najdeme kováře, koláře, ve větších mlynáře, sedláře, obuv­níka, krejčího, tesaře a bednáře. Nezbytnou živ­ností bylo i studnařství, pokrývačství, později vý­roba betonového zboží, dále pekařství a řeznictví. Zpočátku byl význam těchto řemesel do­plňkový ke hlavní zemědělské činnosti. O živnostech samostatných lze mluvit pouze ve větších sídlech.

Dalším vývojem dospěla některá řemesla ke stupni výroby tovární - cihelny, pily, lihovary, cuk­rovary, provozy lučební. Neobyčejný význam pro rozvoj podnikání v 19. století mělo postavení železnice Brno - Břeclav - Vídeň s odbočkou na Přerov. Existence želez­nice je významná především pro obce le­žící přímo na trati.

Vedla postupně k budování průmyslových objektů, inten­zivnějšímu pěstování průmyslových plo­din. Dráha umožnila čilou distribuci strojů a nářadí, výměnu myšlenek, do­pravu do zaměstnání i do vzděláva­cích ústavů. Jestliže nescházeli v těchto obcích odvážní podni­katelé, byla výrobní činnost zajištěna. Naopak obce ležící mimo si zachovaly původní zemědělský ráz a s tím i bohatší národopis. Nejvýraznějším odvětvím průmyslové výroby na Břeclavsku bylo cukrovarnictví. Výroba cukru z cukrovky ovlivnila i charakter zemědělství. Ob­rovské lány cukrovky snížily rozsah pastvin, avšak efektivním zužitkováním průmyslových plodin byl umožněn chov dobytka. Zvýšil se početní stav do­bytka i dojivost, a to dalo základ mlékárenství a ko­žedělnému průmyslu. Stájový chov a potažmo do­statek hnojiva umožnil zvyšovat výnos půdy. Od r. 1862 byl v provozu Kuffnerův cukrovar v Břeclavi. Město i s nejbližším okolím se brzy stalo středis­kem cukrovarnické produkce v Rakousku a později i první republiky.

Pivovarnictví nemělo ve zdejším vinařském kraji příležitost se rozvinout. Velké množství palíren lihu ukazuje nejen na zájem vrchnosti o kořaleční šenky - výrazný zdroj příjmů, ale i na výhodné předpoklady této pro­dukce ve zdejším kraji. Pro existenci potašáren tu byl předpoklad ve vinném kameni, v rákosu, v popelu ze dřeva a ve špinavé vodě po praní vlny. O tom, že zde byla potaš vyráběna svědčí i častý výskyt jména Sa­lajka. Vzhledem k množství lesů se zde vyskytuje i průmysl dřevozpracující. Jednalo se o pily, parke­tárny, dýhárny, nábytkářské, bednářské výrobny, dílny na kuchyňské potřeby, lišty, hračky a upo­mínkové předměty. Dostatek surovin (rákos, sláma) ke zhotovování pletených obalů sklenic a demižónů vedl k vývoji od domácí výroby po tovární. Pro zpracování obilí nacházela se zde řada mlýnů a pekáren. Pěstění okurek, rajčat a nejrůznějších druhů zeleniny daleko překročilo místní spotřebu, skýtalo důležitý vývozní artikl a vedlo k továrnímu zpraco­vání a ke konzervování. Pokud jde o strojírenské závody i ty zde našly své uplatnění. Jednalo se především o provozy související se zemědělskou výrobou a se staveb­nictvím. Rovněž bylo zde možno najít i textilní provozy. Z rozhraní 18. - 19. století je známa statistika pře­dení vlny a lnu.

Jako nepostradatelné provázely vy­spělou ka­pitalistickou společnost nejroz­manitější družstevní podniky. V žádném výrobním oboru nedosáhla zdejší produkce výjimečného stupně v měřítku státním, tím méně světovém. Přesto zde řemeslná výroba dosáhla uspokojivého místního rozvoje a byla, vedle hlavní zemědělské výroby, důleži­tým pro­středkem obživy zdejšího obyva­telstva. Přispělo k tomu především hos­podárné využívání místních zdrojů a schopnost spolupráce a sdružování.