Střídavé viniční hospodářství, v němž po uply­nutí 20 let bylo nutno réví vykácet a viniční plochu na dobu 10 - 15 let přeměnit v zájmu půdní rege­nerace na pole nebo pastvinu, způsobilo, že vi­nice začaly sestupovat na pole nivy a louky. Mezi přespolními držiteli vinic se objevují už i méně zámožní měšťané brněnští a měšťané z Vyškova a Bučovic. Vinice přinášely obcím a dr­žitelům blahobyt. Odtud se často objevují na obec­ních znacích a pečetích vinohradnické symboly - motyka, vinařský nůž - kosíř, hrozen i révová rato­lest. Vinařství bylo hlavním povoláním i tam, kde bylo zastoupení vinic ve výměře obdělávaných ploch poměrně malé (1/2). Uznávanými vinaři a často najímanými od­bor­níky byli novokřtěnci, jimž vrchnost svě­řuje zaklá­dání a ošetřování nových vinic.

Plošný rozvoj vinic vyvolal zvýšenou produkci vína, a to s sebou neslo po­ptávku po jakostním sortimentu. Zaváděli se nyní nově odrůdy červe­ného vína. Obliba červe­ného vína byla běžná už v polovině 15. století. Rozšíření modrých odrůd bylo tak malé, že proza­tím nepodléhaly ani desát­kové povinnosti. Pro malé množství bylo červené víno dražší. 16. století je dobou vrcholného rozvoje pan­ských vinohradů i vznikem pozoruhodného sklep­ního hospodářství. O lisovnách jsou nepřímé zprávy již z 13. století. Lidový název „preshúz“ s nepřehlasovaným „ú“ ukazuje, že se lisovna u nás stává běžnou již v době, kdy v němčině bylo ještě obvyklé „ú“ místo „au“. O lisovnách v jednotlivých obcích lze mluvit již v 15. století. Koncem 16. století začínají být běžné sklepy jako ukládací místnosti. Sklepy bývaly buď v zemi vy­kroužené (plže), nebo po celé délce klenuté. V zájmu bezpečnosti jsou sklepy zřizovány poblíž vinařova domu. Sklepy sloužící více vinařům se zvaly sklepy projednanými. V zájmu vý­robní ply­nulosti se sklepy na Podluží spojovaly s lisovnami v jeden stavební celek, vybavený i zvláštním obydlím v jeho průčelí. Vznikají tak i ar­chitektonicky pozoruhodné sklepní domky s bohatě vybaveným renesančním a později barokním prů­čelím. Sklep umožňoval vinaři lepší školení vína i jeho prodej za lepší cenu. Vrchnost díky větším plochám sklepů mohla prodá­vat vína starší, a to až za dvojnásobnou cenu vína mladého.

Tento vývoj provází i rozvoj doprovodných ře­mesel jako jsou bednáři a nebo posti­haři neboli šoltýři, kteří zajišťovali do­pravu sudů a vykonávali také funkci ob­chodního zpravodaje mezi výrobcem a kupcem. Panské viniční hospodářství se zamě­řo­valo na vývoz vína do Čech a Slezska.

Na konci 16. století se začínají na Podluží objevovat úpravy židlochovického horen­ského řádu, které ruší tresty smrti a tresty tělesné a vrchní rozhodování ve viničních sporech již ne­patří do Falkenštejna, ale místní vrchnosti.