Není vyloučeno, že zušlechtěné středo­zemské odrůdy révy vinné se na naše území dostaly už někdy kolem počátku našeho letopočtu, kdy se hranice říše římské posunuly až k Dunaji. V době velkomoravské byly vinice postaveny pod ochranu trestních ustanovení obvyklých v Byzanci. Rychlý rozvoj vinic byl za­znamenán v první polovině 13. století. Tehdy vznikající viniční organizace byly obdo­bou městských cechů. Řídily se zása­dami, které byly později převzaty do ho­renských řádů. Hlavním úkolem vinařské organizace bylo - ochrana vinic, zajištění kontroly výroby vína a s ní i poskytování záruky kvality produktu. Bezpečnost měly zaručit nejen výsadby na jednom místě a ohrady ko­lem vinic, ale i striktní horenské řády. Horenský cech pečoval o kvalitu, solidnost a důkladnost pro­vedení všech vinohradnických prací. Pro užitky, které ply­nuly feudálům z vinic byly viniční organi­zace na­dány mnohými pravomocemi. O úplné a nezávislé horenské samosprávě lze hovořit až koncem 14. století. Jejím mluvčím byl horný, neboli perkmistr s přísežnými, neboli horníky. Horenské organi­zace napomáhaly také k jednotnému pěsto­vání révy vinné.

Během 15. století převzaly jihomoravské statky židlochovický horenský řád, vydaný r. 1402 mar­krabím Joštem. Ten se zde udržel až do vydání moravského viničního řádu z r. 1784. Ovocné stromy vysazované na dolním i horním konci vi­nice byly částečnou ochranou proti roz­marům klimatického rázu - odtud stromoví se stává nerozlučným průvodcem našich vinic až do jejich reorganizace ve 20. století. Vinařství bylo zdrojem značných užitků a těšilo se velkému zájmu všech vrstev zemědělského obyvatelstva od statkářů až po domkaře a po­druhy. Vinice se stala jakýmsi pojítkem pro lidi roz­ličných sociálních vrstev a prostředkem do jisté míry vyrovná­vajícím majetkové rozdíly. Nejčilejšími přespolními vinařskými podnikateli byli br­něnští měšťané; méně často pak i měšťané z Olomouce a z Opavy.

Existenci vinic přes­polních držitelů umožňovala horenská or­ganizace, jejíž dohled nad včasností a důkladností prací ve vinohradech, pro­vá­děných najatými silami, byl zárukou, že peníze vložené do vinic se vyplatí. Zásluhu na pozvednutí zdejšího vinař­ství lze připsat velehradským cister­ciá­kům, kteří měli styky s Burgundskem, s Porýním i s vyspělou rakouskou viniční oblastí kolem Klos­terneuburgu. Jejich prostřednictvím zde zdomác­něly mnohé tam běžné odrůdy. Stejně tak odbor­níci z Rakous mají velikou zásluhu o morav­ské vi­nohradnictví. Zaváděli u nás již vy­zkoušené odrůdy a seznamovali domácí vinaře se zásahy do života vinné révy. Často působili jako instruktoři tam, kde se měli zakládat vinné hory.