Školská organizace v minulých staletích byla úzce spojena s farní organizací. Farní školy po­skytovaly základní znalosti - čtení, psaní, počítání. V 16. století řada škol zanikla, nebo se stala protestantskými, českobratr­skými, případně novokřtěnskými. Po bitvě na Bílé hoře bylo zapovězeno nekato­lické náboženství, a to způsobilo zánik mnoha slibně se rozvíjejících škol. Počet obnovených far­ních škol byl menší než v době předhusitské, a to z důvodu rozrušené církevní organizace. V době pobělohorské se struktura farních škol vy­krystalizovala. Úroveň škol poklesla a stejně tak příjmy uči­telů byly skromné. Školství v té době se dělilo na přípravnou část (3leté) a gymnázium (6leté). Školstvím se zabývali piaristé, kteří zakládali gymnázia ve městech.

Pronikavou reformu školství (zejména nejniž­šího) způsobily tereziánské a josefínské reformy. Do té doby spadají počátky obecného školství u nás. Došlo tehdy k utváření škol na zákonném podkladě a tím také k jejich rozšíření. 6. prosince 1774 byl zaveden nový školní řád, který mimo jiné nařizoval zakládání triviálních škol, a to všude tam, kde byla fara, nebo kostel. Školní docházka byla stanovena jako povinná. Vyučovalo se především čtení, psaní a počítání (odtud „triviální“). Byly sta­noveny i požadavky na vzdělání učitele. Školní bu­dovy měly být dostatečně prostorné, světlé a řádně vybavené. Ke zlepšení školství mělo přispět i zří­zení úřadu krajských komisařů. Triviální školy byli povinné pro chlapce i dívky; počet žáků se pohyboval kolem 200. K obecnému školství náležely i tzv. nedělní školy pro mládež od 13 do 15 let. Zákony z l. 1868 - 1870 omezily vliv církve na školy a ty se staly přístupné všem občanům bez rozdílu. Školské záležitosti byly v obcích podřízeny místní školní radě, ve které zasedali zástupci církví, školy a přísluš­ných obcí. V 80. letech 19. století byly vybudo­vány školní budovy, z nichž část slouží dodnes; zvýšil se i počet tříd. Po 1. světové válce byly zřizovány živ­nosten­ské školy pokračovací a lidové školy hospodářské, na nich přednášeli učitelé ze škol zemědělských a ze škol měšťanských. Během druhé světové války školství značně utrpělo a v poválečném období se potýkalo přede­vším s nedostatkem učitelů.