Mładí chłapci Lanžhotčané rádi verbujú,
ale taky za sukénkú pěknú dívajú.
Ohlédajú, namlúvajú, aj chodit možú,
aj já jsem takový bývał, už včíł nemožu.

Už si enom při vínečku na to vzpomínám,
a eště si s mužákama aj rád zazpívám.
Ty pěsničky nám srdénko ze rtú pohlaďá,
zpíváme si, notujeme, tak jak zamłada.

Všecko ztichlo, večer aby objał krajinu,
aj pěsnička sa ozývá, letí dědinú.
To si mužáci zpívajú, vínko koštujú,
nikdo se na nich nehněvá, rádi jich čujú.

Ł, ł - u