Podluží je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, v dřívější literatuře označováno též jako Moravské Slovensko.
V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století: jako Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708, další zprávy jsou potom od roku 1740. Podlužáci bývali však nezřídka ztotožňováni s charvátskými přistěhovalci, z nichž část žila od 16. století v těsném sousedství města Břeclavi v symbióze s českým živlem. Starší literatura pojmenovává někdy Charváty lidově, ba spíš posměšně jako Krobóty (z německého Kroaten), a s Podlužáky je směšuje pravděpodobně proto, že sousední jihomoravští i dolnorakouští Němci nečinili rozdílu mezi svými slovanskými sousedy v oblastech zasažených charvátskou kolonizací. Ostatně v době, kdy ještě obce Poštorná (Unter Themenau), Charvátská Nová Ves (Ober Themenau)a Hlohovec (Bischofswarth) náležely k Rakousku (oficiálně byly začleněny do nově vzniklého Československa až smlouvou ze Saint Germaine v roce 1919), nazývala i česká dobová produkce smíšené moravskoslovenské i charvátské obyvatelstvo jako dolnorakouské Čechy. Pocit určité odlišnosti a vydělenosti od ostatního území Podluží se udrželo v podvědomí obyvatel těchto obcí velmi dlouho.
Název Podluží se všeobecně odvozuje od typického znaku zdejšího kraje - stojatých vod - označovaných zde jako "luže". Na správnost odvozování názvu Podluží od slova luže ukazuje nejen existence velkých rybníků ve 14. až 16. století, ale i jméno obce Lužice, doložené v pramenech ze 13. století.
Podluží je tedy kraj pod lužními lesy v nejjižnějším cípu země moravské na pravém břehu řeky Moravy, před soutokem s Dyjí, jde přibližně oblast mezi městy Hodonín a Břeclav. Podluží však v minulosti sahalo až za moravské hranice a patřilo k němu i území na pravém břehu řeky Moravy za soutokem s Dyjí, tzn. na rakouské půdě Ještě v roce 1782 zahrnovala národopisná oblast Podluží na sedmdesát obcí. Na dolnorakouské straně to byly obce ležící na Moravském poli - Ranšpurk (Rabensburg původně Havranohrad), Cahnov (Hohenau), Lingaštorf (Ringelsdorf), Přílepy (Waltersdorf), Pernital (Bernhardsthal), Střezemice (Dräsing), Suché Kruty (Dürnkrut) a Dolní Opatov (Nieder Absdorf). Ve druhé polovině 20. století a začátkem století následujícího byl mezi obyvateli těchto obcí a obyvateli moravské části Podluží čilý vzájemný styk, na což měla vliv i příslušnost ke společným panstvím, součástí jedné državy byly po určitou dobu např. vsi Ranšpurk a Lanžhot. Intenzivní hospodářské a kulturní styky se promítly i do společného vývoje lidového kultury a odívání a dolnorakouské obce jako Cahnov a zejména Ranšpurk se staly v polovině 19. století i významnými centry např. podlužácké krojové výšivky.
Od poslední čtvrtiny 19. století se pojetí Podluží v národopisném písemnictví ustálilo na již výše zmíněné území mezi Hodonínem a Břeclaví, které zahrnuje dle různých interpretací 18 až 20 obcí náležících do tohoto regionu. Nejdéle se vliv lidové kultury Podluží na rakouské straně udržel v obcích Pernital a Ranšpurk, které i přes dlouhou a důslednou separaci po roce 1918 si částečně udržely svoji etnickou a hlavně krojovou příbuznost až do období druhé světové války.

Autor: PhDr. Alena Káňová, Městské muzeum a galerie Břeclav