Jednou v červenci pásl pastýř dobytek na nynějších Úlehlicích. Bylo poledne, peklo jak v peci. Když dohnal do kotliny Lenivý žleb, sedl si pastýř i se svým psem do stínu pod velkou hrušku. Vytáhl z mošny chléb se sýrem, aby se naobědval. "Trochu vody bych nezahodil," říkal si v duchu pastýř. Tu si všiml, že jeho pes Pozor zneklidněl a začal vrčet. "Kde by se tu vzal pes, či co to Pozor vidí?" začal uvažovat pastýř, ale nedomyslel. Když se pozorně rohlédl, uviděl na stráni oheň plápolající modrým plamenem a u něho černého psa. "Zlý duch!" projelo mu myslí jako blesk. Ale že to byl člověk odvážný, pokřižoval se a řek: "Chval každý duch Hospodina." Vzal svoji hůl, zavolal na Pozora a vykročil směrem k ohni.

Když ho černý pes pozoroval, stoupl si na zadní nohy, třikrát obešel oheň, který se potom ztratil a ve stráni se objevil otvor. Zvláštním hlasem, který byl podobný lidskému, dával černý pes najevu, aby pastýř vstoupil dovnitř. Pastýř se zadíval na Pozora, ten však bojácně seděl před otvorem.

Konečně si pastýř dodal odvahy a vstoupil. Sotva se rozlédl, zjistil, že se dostal do sklepení, které mělo třináct loktů šíře a šest loktů výše. Místností proráželo ostré světlo, div že pastýř neoslepl.

"A co bude dál? Pohárek vína by nezaškodil," pomyslel si pastýř. Ale už vcházeli do druhého sklepení, v němž byly po stranách umístěny obrovské dřevěné sudy krásně zdobené ornamenty, hrozny vína, vinařský nůž,..."Hrm, to byl skutečný umělec, kdo sudy tak dovedně vyzdobil," div neřekl pastýř nahlas. Ale tu spatřil černé psy, kteří tahali koštýři ívno ze sudů, nalévali je do šepáků a kladli na dlouhé stoly vousatým mužům.

Pastýře jako by někdo přimrazil. Na zvláští zvuk, který se ze sklepení ozval, pohnulo se jako na rozhlaz nečíslné množstí rukou těch nehybných mužů, kteří se chopili čepáků, dlouhými doušky je vyprázdnili, prázdné postavili na stůl a opět upadli do dřívější strnulosti na dubové lavice.

Černý pes, nevítaný průvodce, dával pastýři najevo, aby usedl. Pastýř se poškřábal za uchem, ale neusedl a kráčel nebojácně okolo sudů. Viděl na nich napsaná jména a čísla. A jak tak jde, pozoruje, že sudy jsou čím dál menší. U posledního se pastýř zastaví a vidí, jak černý pes píše na poslední sud jeho jméno. Pastýř však měl filipa. V mžiku sundal čepici, pokřižoval se a svoje jméno ze sudu smazal. Psi zavyli jako smečka vlku a proměnili se ve staré muže. Mužové u stolů vstali a jedno přes druhého děkovali pastýři za vysvobození. Nemohli se upamatovat, jak dlouho ve sklepení byli, neboť zlí duch jim zatemnil pamět.

Když vyšli ven, vyprávěli pastýři, jak každého z nich černý pes vlákal do sklepení a oni tam strnulí spali. Potom se každý dal svou cestou. Pastýř sehnal stádo za pomoci Pozora do vesnice a dlouho o všem vyprávěl. Od té doby už nikdo nas tráni modrý oheň espatřil. Ani černého psa.