Město Hodonín a jeho okolí kdysi sužovala zlá zimnice "hodonka" Každý rok, když voda z Moravy na jaře vystoupla ze břehů a zaplavila celé okolí, se objevili. Nebylo proti ní žádné pomoci. Přišla jak velká voda. Kdo měl štěstí, ten se uzdravil, jiný zemřel. Mnohem víc než hodonka trápil město hodonský čert, jak říkali synu majitel panství mladému hraběti Czoborovi. Co mohl zléto, to udělal. Na koni vjížděl do trhu a kácel, co mu přišlo do cesty, a nedbal ničeho. I z městských radních si dělal smích.

Když přišel do let, předala mu jeho ovdovělá matka hodonínské panstív. Zlovůle dostoupila vrcholu a mladý hrabě se obrátil i proti vlastní matce. Jednou zase pozval městské radní na zámek, kde je pohostil masem tak kořeněným, že pili nabízené víno jak vodu. Samozřejmě se notně opili, což bylo záměrem hraběte. Dal je za velkého posměchu zavést na hnojném voze na radnici. Ve městě nastalo pozdvižení. Taková ostuda pro město! Dokonce se to dostalo až k zeměpánovi. Zanedlouho přijel od zeměpána posel s listem, po jehož přečtení hrabě počal opět řádit. Matka ho prosila, by se umoudřil, ten však div nevztáhl na matku ruku.

Matka z obavy usedla do kočáru a prachla do mutěnického dvora, kde se skryla v kostele. Hrabě dal osedlat koně a počal ji pronásledovat. Avšak nemohl ji nalést. Matka zůstala v kostele až do rána a jako dík za zachránění nechala ze svých svatebních šatů ušít zelenomodrý pluviál, kteý je tam dodnes.

Když se hrabě vyřádil, trnula matka hrůzou, že si lid bude stěžovat u zemského hejtmana. Když se však delší čas nic nedělo, pomalu se na vše zapomínalo. Hrabě později hodonské panství prohrál v kartách a měšt´ané i sedláci si oddechli.