• Rozloha katastru: 5485 ha
  • Počet obyvatel: 3742
  • Nadmořská výška: 164 m n. m.

01Nejjižnější obec na Moravě, město Lanžhot, má rozlehlý katastr, jehož větší část se rozkládá v nivě při soutoku řek Dyje a Moravy. Zde najdete pravidelně zaplavované lužní lesy a nivní louky – jedinečné a mimořádně zachovalé biotopy středoevropského významu, jejichž rozloha nemá v České republice obdoby. Poprvé se jméno obce připomíná v roce 1384 ve tvaru Lanczhut oppido a překlad jeho německého názvu Landshut (tedy zemská stráž) odkazuje k někdejší funkci Lanžhota na hranici tří zemí – Moravy, Uher a Rakouska. Přes dnešní město v minulosti mnohokrát přešla vojska cizí i domácí, přičemž důsledky pro obyvatele byly nezřídka stejné. Zajímavostí zůstává, že obec patřící od r. 1496 Lichtenštejnům nepocítila důsledky devastující třicetileté války tolik jako lokality okolní, ostatně užila si svoje již v roce 1605 při vpádu bočkajovců, kdy byla zcela vydrancována a vypálena. Tvrdé boje tu probíhaly koncem druhé světové války, ve dnech 5.–11. dubna 1945. Lanžhot, který ve vzpomínaných letech poroby jako jediný v celém českém a moravském pohraničí nepřipadl Německu, ale zůstal součástí protektorátu, byl první osvobozenou moravskou obcí. Cena za to byla ovšem strašlivá – mnoho mrtvých a zraněných občanů, částečné zničení obce a několik stovek padlých sovětských vojáků, z nichž mnozí dodnes leží v neznámých hrobech v lesích mezi řekou Moravou a Lanžhotem.

Od r. 1900 byla obec označována jako městys, 27. června 2001 získal Lanžhot statut města.

Dnes žije mimořádně bohatou tradicí lidových zvyků a obyčejů, dosud je tady velmi rozšířeno charakteristické nářečí. O lanžhotských hodech doprovázených ručním stavěním čtyřicetimetrové máje a konaných v polovině září je možno stále spatřit několik desítek párů místních šohajů a děvčat v nádherném lidovém kroji. Ten však vesnická mládež obléká i v jiné sváteční dny spojené s církevními svátky a obřady nebo při zábavách, jakými jsou třeba krojový ples (leden) nebo fašank (únor). Oblibě se těší srpnové setkání lidových vypravěčů O lanžhotský přegulňák. Proslulost si získaly místní mužácký a ženský pěvecký sbor, známá je rovněž dechová hudba Lanžhotčanka.

02Z památek si zaslouží pozornost kostel Povýšení svatého Kříže pocházející z roku 1550, ale za přispění knížete Jana z Lichtenštejna zcela přestavěný v r. 1893. Památkové ochraně se těší i socha rudoarmějce a kaplička u silnice do sousedních Kostic; dodnes tu najdete tradiční domy s malovaným žudrem a podlužáckými ornamenty. S historií i národopisem Lanžhota se potom lze seznámit v místním muzeu.

Obcí prochází též cyklotrasa Moravská stezka a jako tip na přírodní zajímavost se dají nabídnout přírodní rezervace Ranšpurk a Cahnov – Soutok, které chrání části lesa pralesovitého charakteru. Pohled na slepá říční ramena, tůně či vyvýšeniny – tzv. hrúdy – představující vršky písečných dun je pro milovníka přírody neopakovatelným zážitkem. Celá oblast navíc vyniká jako mimořádně významné naleziště řady druhů živočichů, rostlin a hub a je podle Ramsarské úmluvy registrována jako mokřad mezinárodního významu.

Zdejší osobnosti zastupují zpěvačka lidových písní Božena Šebetovská, skladatelé těchto písní Rozalie Horáková a Vojtěch Bartoš, hudební skladatel Metoděj Prajka, velitel paraskupiny Clay – Eva Antonín Bartoš, vládní komisař v Břeclavi po r. 1918 Josef Pyskatý a také ministerský rada a autor scénáře k filmu O děvčicu, prvnímu snímku s národopisnou tematikou u nás, Josef Folprecht.

www.lanzhot.cz

loga