• Rozloha katastru: 752 ha
  • Počet obyvatel: 2830
  • Nadmořská výška: 176 m n. m.

01Obec Lužice leží v úrodné krajině jižní Moravy, obklopena višňovými, broskvovými a jabloňovými sady a samozřejmě též vinicemi. K podzemnímu bohatství tu patří dnes intenzívně využívaná naleziště ropy, zemního plynu a lignitu. Název vesnice se odvozuje od četných vodních ploch, které se zde v dávných dobách rozlévaly.

Stopy prvních osadníků můžeme na území Lužic sledovat již od mladší doby kamenné (neolitu). Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1250, kdy se dostala do majetku velehradského kláštera. V roce 1359 ji podle zápisu v zemských deskách koupil Vilém z Potštejna. Středověká zemanská tvrz, která se tu nacházela, zanikla koncem 14. století. Počínaje rokem 1511 patřily Lužice k hodonínskému panství. V historii obce bylo – stejně jako u dalších obcí regionu – nejtěžším obdobím 17. století, zvláště pak doba třicetileté války. Vesnice tehdy několikrát zcela zpustla. Její novodobou historii poznamenal vznik a rozvoj průmyslu. Přímo na katastru obce vyvíjelo v letech 1840 až 1931 činnost několik lignitových dolů; v současnosti je v provozu už jen mikulčický Důl Mír. V období 1870 – 1933 zde byl i velký závod na výrobu skla. Přestože jsou Lužice převážně průmyslovou vesnicí s moderní rozrůstající se bytovou výstavbou, lidový zpěv, tanec a pestré kroje mají stále dost místa v životě mnoha místních lidí. Důkazem toho jsou mj. již tři „Stárci Podluží“ – vítězové verbuňků na regionálních slavnostech Podluží v písni a tanci – pocházející z Lužic. Cyrilometodějské hody se tady slaví na počátku července, váže se k nim předhodové zpívání a beseda u cimbálu. Z jiného soudku je pak sochařské sympozium Dřevo – kámen konané rovněž v červenci. Působí tady mužácký pěvecký sbor, Slovácký krúžek Lužice, chrámový sbor, dětská cimbálová muzika, národopisný soubor Lužičá-
nek a mnoho dalších spolků, díky kterým žije obec po celý rok bohatým kulturním a společenským životem. A pokud zde náhodou zaslechnete francouzštinu, bude to nejspíš proto, že je v Lužicích návštěva z partnerské francouzské obce Isdes.

02Dominantou obce je kostel zasvěcený velkomoravským věrozvěstům sv. Cyrilu a Metoději, dostavěný v roce 1874, s výzdobou malíře Jano Köhlera z r. 1932.

Nedávno byl rekonstruován tzv. Starý kvartýr, památka tradiční lidové architektury, prezentující stálou expozici bydlení i příležitostné výstavy. Příznivcům sportu je od roku 2008 k dispozici moderní sportovní hala v areálu TJ Baník a fotbalové hřiště s umělou závlahou. K rekreaci a sportu slouží také přírodní areál Cihelna s restaurací Lužák. Pokud ale zatoužíte po klidu a tichu přírody, zavede vás cesta k nedaleké soustavě hned několika rybníků v lokalitě Písečné. Zrcadlící se vodní hladina lemovaná smíšeným lesem, rájem houbařů, a obrostlá vrbami, rákosím a orobincem je domovem mnoha vzácných druhů vodního ptactva, živočichů a hmyzu. Na východ od obce se u břehů řeky Moravy s hnízdišti čápů nachází lužní les.

Lužice jsou rodištěm muzikologa Miroslava Barvíka, známého naučnými rozhlasovými pořady o hudbě. Narodili se zde také učitel, grafik a bojovník proti fašismu Jaroslav Dobrovolský, dále Štěpán Kurka, jenž jako první čsl. letec 2. světové války zahynul v roce 1939 při náletu v polském Deblinu, a Štěpán (Štefin) Příkazský, verbíř, lidový zpěvák a poslední lužický gajdoš, o jehož životě v Americe se zmiňují cestovatelé Hanzelka a Zikmund ve své knize Tam za řekou je Argentina.

www.luziceuhodonina.cz

loga