01Ke koloritu každého regionu či oblasti patří slavní lidé, kteří se v něm narodili nebo se tam přestěhovali a tamní místa si oblíbili.

Ani rovinatá jižní část vinorodého Slovácka není výjimkou. Zůstává ovšem otázkou, koho vlastně mezi „slavné“ zařadit. Přirozeně ty, již se v dobrém slova smyslu dostali do povědomí společnosti; ty, již v mnoha směrech vynikli nad okolí; ty, jimž celostátní média věnovala dostatečnou pozornost... Ale co třeba stovky zdejších, v rámci celé České republiky, natožpak Evropy, určitě „bezejmenných“, ale ve své obci a širokém okolí velmi dobře známých lidových tvůrců a zpěváků, vlastivědných a národopisných pracovníků, organizátorů folklorních i dalších kulturních akcí, špičkových vinařů apod.? Právě oni tvoří duši kraje. Právě oni se výrazně podílejí na tom, že jsou regiony Podluží a Hodonínsko tak krásné a že tu nezapomínají na své předky a tradice. A přece si zde jejich jména nepřečtete. To množství by bylo trochu unavující. Ostatně někteří z nich jsou spolu s dalšími regionálními osobnostmi spjatými se školstvím, literaturou, vážnou hudbou, výtvarným uměním, církví, lékařstvím či protinacistickým odbojem uvedeni v textu k jednotlivým obcím, z nichž pocházeli nebo pochází, kde žili nebo žijí.

Některá jména těch – možná – nejdůležitějších osob původem z Podluží a Hodonínska by ale zaznít měla...

Nejvýznamnější mezi nimi je bezesporu důvěrně známá, až monumentální postava Tomáše Garrigua Masaryka (1850 - 1937), rodáka z Hodonína. Budoucí filozof, pedagog a především státník bydlel v uvedeném městě (a také v Mutěnicích a Čejči) v rané fázi života, nejšťastnější období dětství, od šesti do jedenácti let, strávil v nedalekých Čejkovicích. Je obtížné dodat ještě něco dalšího k mnohokrát popisovanému životu a dílu prvního československého prezidenta. Neváhal vystupovat proti převládajícímu mínění ve společnosti, např. ve sporu o pravdivost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského nebo v antisemitském Hilsnerově případu z Polné, nepodřizoval se autoritám a paradoxně se jí jako první muž našeho obnoveného státu stal. Koncem 19. století odmítán, v době první republiky nekriticky oslavován, za komunistického režimu programově vytěsňován z mysli národa, teprve po listopadu 1989 posuzován pravdivěji – tedy jako člověk a politik s klady i zápory. Ano i ty druhé existovaly, kupř. coby prezident nedokázal být vždy nadstranický. Pozitiva, zejména jeho neotřesitelný mravní postoj, ale jednoznačně převažovala.

A ještě jedna pozoruhodná záležitost se váže k osobě TGM. Z data narození je sice patrna, ale moc si ji neuvědomujeme: Nejdůležitější období na něj totiž čekalo až od jeho 68 let, přičemž osudy státu velmi výraznou měrou určoval ještě dalších 17 roků, tedy ve fázi života, kdy se již drtivá většina lidí z aktivního působení ve společnosti stahuje do ústraní. Masaryk dokázal, že fyzické stáří zdaleka nemusí být rozhodující.


K Čejkovicím se svým původem hlásí filozof, katolický teolog, pedagog, prozaik a zejména esejista, jakož i vězeň minulého režimu Dominik Pecka (1895 - 1981). Z jeho velmi početných prací vybírám aspoň díla Ze zápisníku starého profesora a Z deníku marnosti. Asi znáte písničky Vínečko bílé či V širém poli studánečka. A považujete je za lidové. Tak vězte, že jsou jen zlidovělé, že mají autora, který se k nim jen ve své skromnosti nechtěl dlouho přiznat. Stejně jako k mnoha dalším. Řeč je o Františku Hřebačkovi (1912 1970), známějším jako Fanoš Mikulecký. Tento malíř pokojů, skladatel, organizátor folklorního života na Podluží, spoluzakladatel národopisného a vlastivědného časopisu Malovaný kraj a ústřední postava filmu Opera ve vinici pocházel z Mikulčic.

V boji proti nacismu se vyznamenal a po vydání knihy Radomíra Kunce Clay-Eva volá Londýn vešel i do širšího povědomí velitel zmíněného čsl. paravýsadku vyslaného z Anglie, který působil též na slováckém jihu, četař aspirant Antonín Bartoš (1910 - 1998) z Lanžhota.

Značné proslulosti doprovázené výstavami doma i v zahraničí si získala jemná krása nitěných obrazů přední textilní grafičky Anny Netíkové (1917 - 1999) z Rohatce.

Ratíškovickým rodákem byl profesor evropské etnologie na Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity v Brně Václav Frolec (1934 - 1992), mj. autor několika populárněvědných knih (např. Vánoce v české kultuře, Prostá krása), které jsou svým zpracováním přístupny odborníkům i laikům.

K legendám lidového zpěvu na Podluží pak jistě patří Josef (Jožka) Severin (1916 - 1991) z Tvrdonic, jehož jméno si do názvu vzala i známá cimbálová muzika.

loga