01Ojedinělost a svébytnost jižních částí Slovácka představuje dodnes místy zachovalá lidová architektura reprezentovaná zejména sedláckými a rolnickými staveními.

Dřevo z lužních lesů se ke stavbám nehodilo, kamene tu nebylo, zato se tady mohli vždy spolehnout na dostatek dobré cihlářské hlíny. Proto byly chalupy až do doby kolem 1. světové války zhotovovány z nepálených cihel usušených jen na slunci – kotovic nazývaných též vepřovice, neboť se do směsi hlíny a plev přidávaly ještě prasečí chlupy. Typický znak slováckých chalup, starobylé doškové střechy často porostlé netřesky coby domnělou ochranou před blesky, již v minulém století plně nahradila červená krytina z pálené hlíny. Stavení byla obrácena průčelím do ulice a kolemjdoucí upoutávaly předzahrádky s malebnými a bohatě kvetoucími záhony starodávných stolistých růží, jiřin, bílých lilií, slézových růží, aster, rozmarýnu, máty a šalvěje. Punc lidovosti dodával tradiční dřevěný plot z ozdobně vyřezávaných latěk. Uprostřed předzahrádky byla a místy dodnes zůstala krátká ulička vedoucí ke dveřím, kde na dřevěných lavičkách pod konstrukcí s pnoucí se vinnou révou sedávají stařenky v šátcích a vlňácích. Co však pokaždé nejvíce upoutávalo a stále upoutává, je nezaměnitelná fasáda stavení dolního Slovácka, a to bílá vápenná omítka, pravidelně a pečlivě obnovovaná, modrá podrovnávka, a zejména s láskou a s vkusem zdobená žudra. A také ke vchodovým dveřím přistavěné zděné výstupky, místy nazývané žebráčny. Zde se v pestrých barvách a celé škále rostlinných ornamentů soustředil um a dovednost slováckých maléreček a žudro se stalo vizitkou hospodyně – paní domu.

Kromě obytných domů jsou významným prvkem dosud zachovalé lidové architektury regionu vinohradnické stavby, jako sklepy a lisovny zvané „búdy“, a především drobnější sakrální objekty, tedy kaple, boží muka, poklony.

V Dolních Bojanovicích zaujme Slovácká chalupa – dům čp. 217, jenž je památkově chráněnou budovou z počátku 19. století, která svoji současnou podobu získala asi o sto let později. Exteriéru chalupy dominuje typické slovácké žudro zdobené ornamentem s rostlinnými motivy (jablíčky, tulipány a hrozny vinné révy) od předčasně zemřelé malérečky Hedviky Fukalíkové. Od roku 1996 objekt spravuje místní Muzejní spolek. Při prohlídce interiéru se návštěvníkovi dostane výkladu o původní vnitřní dispozici i vybavení typického selského stavení 19. století a současně se seznámí s bohatou historií zdejšího lidového kroje a zvykosloví. Obohacením prohlídky je nově objevená a zpřístupněná cihlová studna z roku 1901. Tzv. Starý kvartýr, stavení čp. 166, z Lužic je zachycen v archivních materiálech poprvé roku 1828, ale jak dokládá jeho název, samotná historie sahá až do poloviny 18. století. Objekt sloužil v době povinného ubytování vojska v jednotlivých obcích jako komfortní zázemí pro císařské důstojníky a později pro nejrůznější obecní potřeby. Od plánované demolice jej zachránila činnost Muzejního spolku v Lužicích, zásadní rekonstrukce objektu byla dokončena v roce 2009. V interiéru této důležité památky lidového stavitelství se návštěvníkům představí nejen stálá expozice bydlení na přelomu 19. a 20. století, rozsáhlá sbírka zemědělských nástrojů a předmětů, ale i příležitostné výstavy k dějinám obce a tematické zvykoslovné výstavy (vinobraní, hody, svátky vánoční a velikonoční) doplněné ukázkami lidové řemeslné tvorby.

Památkově chráněné stavení čp. 155 v Lanžhotě stojí na návsi u kostela a dnes je v něm umístěno obecní muzeum. Návštěvníkům nabízí jednu z posledních ukázek vzorně udržovaného sedláckého domu. Starobylost podtrhuje barevně zalíčená fasáda s typickým výstupkem – žudrem s ornamentální nástěnnou malbou, dřevěný plot i tradiční trojdílné uspořádání uvnitrstavení. Zde se nachází expozice lidového bydlení na Podluží s unikátním malovaným selským nábytkem, původním dřevěným trámovím i četnými sbírkami lidového oděvu. Na obytný dům navazuje tzv. náspím rozsáhlý hospodářský trakt s ukázkami zemědělských předmětů a nástrojů, ukončený zahradou – humnem. Návštěvníky obce Mikulčice upoutá velmi malebný obraz, který vytváří restaurovaná a podlužáckým ornamentem zdobená kaple sv. Rocha s obnovenou hřbitovní zdí a kovanou bránou, doplněnou skupinou břízek. Na tomto místě byla kaple postavena v roce 1862, ale její historie je mnohem starší. Původní stála již v 17. století na místě dnešního hřbitova, jehož výstavbě musela roku 1786 ustoupit. Své jméno získala dle pověsti v době velkého hladu a moru, kterým byl zdejší kraj postižen, přičemž za záchranu v podobě mnoha povozů s obilím a chlebem prý obyvatelé vděčili bohatému obchodníku Rochovi až z dalekého Slezska. Pravdivější je však zasvěcení typickému dobovému světci sv. Rochovi, patronu nemocných cholerou a morem. V současnosti jsou u kaple kolem 16. srpna pořádány každoroční tradiční mše svaté s bohatým průvodem.

Proslulá viniční hora Nechory v Prušánkách dala název areálu sklepů soustředěných na okraji nechorských vinohradů, dělící se na vrchní a dolní část. Existenci prvních vinohradnických objektů v tomto místě zachycují katastrální mapy již v druhé polovině 18. století, v minulém století se zejména dolní Nechory rozrůstaly do dnešní členité podoby vesnice s návsí a ulicemi, čítající v současnosti kolem 400 sklepů a búd. Některé z nich byly pro svoji hodnotu prohlášeny nemovitou kulturní památkou. Výtvarné řešení většiny sklepů a búd vychází z místní tradice – bělené zdi, barevná podrovnávka a zdobení jednoduchým podlužáckým ornamentem. Nejnovější výstavba je ve znamení řadových lisoven s obytným patrem využívaným ke společenským i komerčním účelům. Pozdně barokní sakrální objekt Boží muky v Tvrdonicích, nacházející se v současnosti uprostřed obce, postavili na vlastní náklady tvrdoničtí obyvatelé jako projev díků za ukončení morové epidemie v roce 1760. Trojboký tvar symbolizuje božskou trojici a příslušnost k podlužácké architektuře prozrazují modrá podrovnávka, vápnem obílené stěny a červená keramická krytina. Velmi vkusnou ukázkou lidového umění je dekorativní názední malba s typickými ornamenty – granátovým jablíčkem, srdíčkem a karafiátem. Barevná výzdoba je pravidelně obnovována před červnovými národopisnými slavnostmi Podluží v písni a tanci. V postranních výklencích Boží muky jsou umístěny olejomalby na plechu, a to sv. Florian jako ochránce před požáry a sv. Vendelín, patron pasáků dobytka. Vyobrazení Panny Marie Šaštínské potom připomíná nedaleké oblíbené poutní místo na Slovensku.

loga