Moravský Žižkov
Obec
Malebná vesnička Moravský Žižkov leží v severní břeclavské části regionu. Rozlehlá vesnice se rozkládá v mělkém údolí na pravém břehu Prušáneckého potoka. Obec vznikla v roce 1731 na popud inspektora lichtenštejnských panství Jana Maxmiliána Žižky, sídlícího tehdy v Břeclavi. Od něho také nová obec odvodila své jméno. Byla položena podél cesty vedoucí z Velkých Bílovic do Prušánek, od níž se uprostřed vsi odpojovala cesta do sídla panství - Břeclavi. Okolí Žižkova tvoří rozsáhlé ovocné sady, které zjara celý kraj rozzáří světlými barvami. Také nedozírné vinice patří k tomuto úrodnému kraji. Zvláštností obce je Žižkovský rybník, který leží přímo ve vesnici. Několik litinových a zděných křížů z 19. století, socha sv. Jana Nepomuckého a kaplička sv. Floriána, která je ukryta v parku v centru obce. Mohutné stromy, tvořící v letních dnech příjemný stín, vybízejí k odpočinku a rozjímání. Na park navazuje majestátní budova základní školy, která oslavila již 71 let svého působení. Mohutná stavba kostela Panny Marie Vítězné se stala novou dominantou obce. O toto dílo se zasloužili především sami obyvatelé, kteří svými penězi a prací přispěli měrou nejvyšší k dokončení celé náročné akce. Působí zde hasičský sbor, oddíl kopané, myslivci, mužský a ženský pěveckého sbor, taneční kroužky a mnoho dalších.
Vinařství
V katastru obce v roce 1820 leželo 465 vinohradů. Jsou používány viniční tratě s názvem Stará hora, jež svědčí o jejich velmi dávném původu, dále Hastrmanky. V posledních desetiletích první poloviny 19. století mělo vinařství na Břeclavsku svůj zenit ze sebou. Objevuje se kategorie tzv. střídavých vinohradů, u nichž z 60letého cyklu připadalo 40 let na viniční a 20 let na polní hospodářství. Vinice stále ještě byly nejvýnosnějšími zemědělskými pozemky. Vinařství podlomila od druhé čtvrtiny 19. stolení stabilizace cen vína rovněž krize vyvolaná biologickými škůdci z řad hub a drobného živočišstva.
V roce 1911 byla v obci vysázena réva na 31 ha půdy, přičemž z jednoho hektaru se urodilo v tomto úrodném roce 14,4 hl vína; připomeňme si jen, že cena jednoho litru vinného moku činila 52 haléřů. Než však bylo možné naplnit si „sotůrek" ve sklípku tímto lahodným nápojem, předcházela tomu celoroční úmorná práce na vinicích. Celkem osm prací bylo nutné vykonat k tomu, než se víno dostalo do sudů: první byla „kopačka" (postica), jež se prováděla v době postní, následovalo zarážení kolí, pak druhá „kopačka", uvazování révy ke kůlům, smítání či vylamování zálistků, třetí „kopačka", vinobraní a konečně lisování. Velkým svátkem pro celý Žižkov bylo právě vinobraní, kterým byla korunována celoroční úmorná práce vinařů.
V dubnu 1912 došlo v Žižkově k vysazení obecního vinohradu a ke zřízení révové skleníkové školky, na jejíž výstavbu přispěl kníže Lichtenštejn. Pozměněn byl poněkud i tradiční viniční sortiment. Uplatňoval se více Sylván, který při květu tolik nesprchal, a zaváděl se Vlašský ryzlink; z červených odrůd zase Portugal a Svatovavřinecké. Místo nízkého vedení se začalo doporučovat střední vedení na drátěnkách.
Jak se koncem září nebo října začali hrozny nalévat a vybarvovat, objevili se na všech cestách vedoucích do vinohradů vysoké tyče se slaměnými víchy a kytičkami polního kvítí - „hora" byla zaražena a stala se od této chvíle zapovězeným místem.
Ještě neopadly vzpomínky na hody, a už se chystala celá obec do vinohradů. Zejména nad „Podvinohradskými oborami", kde si začali do osmdesátých let 19.století stavět místní vinaři sklepy s lisovnami i bez nich, nastal čilý ruch. U sklepů táhnoucích se šikmo dolů, byly postaveny bůdy - presúzy, oddělené od sklepů dobovými okovanými dveřmi, v nichž se hrozny lisovaly. Presúzy byly vystavěny obyčejně z nepálených cihel nebo jen nabílené, kryté doškovou střechou. Stály v řadách na okraji vinohradů, daleko od dědiny, a z dálky se jevily oku jako malá dědinka, jež dostala jméno podle pozemku (trati), na kterém byly vinohrady vysázeny. V Žižkově to byla trať „Podvinohradské obory", kde již v roce 1893 bylo sedm sklepů a v následujících desetiletích přibývali další. „Výlety" se jim říkalo, protože první majitelé sklepů odpovídali na dotaz, kam jdou se „sotůrkem na víno: „Na výlet." Někteří vinaři měli sklepy přímo doma na dvoře.
V současnosti se v obci rozkládá 115 ha vinic. V obci se sdružuje zhruba 15 vinařů v tzv. vinařském spolku, kromě toho v obci podniká i značný počet soukromých vinařů.
